Řecko je kolébkou Evropy a pramátí mnoha mýtů, které se dají využívat a recyklovat v podobě žurnalistických metafor. K osvětlení situace, v níž se Řecko a jeho vláda ocitly, už tak bylo mnohokrát použito podobenství o Sisyfovi valícím kámen, o herkulovské práci nebo sudu Danaoven. Dovolíme si ještě připojit příběh o Daidalovi.

Stejně jako tento bájný stavitel, kterého král Mínós uvěznil spolu se synem Íkarem v labyrintu, který stavitel sám vybudoval, zablokovala krize Evropskou unii do té míry, že všechny složité cesty vedou do slepé uličky. Na jednu stranu je tu politika úsporných opatření, která je Řecku už rok diktována.

Nejenže opatření neměla na snížení schodku a reformu zkorumpovaného a neefektivního systému prakticky žádný pozitivní vliv, ale jak upozorňovali mnozí experti, zmařila navíc možnosti hospodářského růstu, který je přitom nezbytný, má-li země najít cestu z krize ven. Na druhou stranu jsou tu záchranné plány. Přislíbených 110 miliard eur vyhloubilo psychologickou propast mezi severními a jižními Evropany a způsobilo křečovitost Německa v evropských jednáních. Řekům přitom příliš neulevily a reálnou perspektivu východiska z krize nenabídly.

Další možností je restrukturalizace řeckého dluhu. Okamžitě se tu ale otevírá nová slepá ulička, neboť se evropští představitelé obávají reakce trhu a rozšíření krize na další země eurozóny. Zároveň s tím se někteří z těch samých představitelů vydávají cestou větší hospodářské integrace a „krizového federalismu“ směřující k vytvoření eurobondů a k nadnárodní koordinaci fiskálních a rozpočtových politik. Jejich snahy ale v tomto případě narážejí na rozdílné zájmy členských států. Prohlubování politické a hospodářské integrace je v každém případě v rozporu s názorem veřejného mínění, které dává svůj euroskeptismus najevo u volebních uren.

Ať se zkrátka podíváme, kam chceme, Evropská unie v podobě Daidala se ocitla opravdu ve svízelné situaci. A stejně jako bájná postava bude muset najít cestu ven z labyrintu vrchem. S možným řešením přichází překvapivě Evropská komise. V prezentaci návrhu rozpočtu na období let 2014-2020 označuje evropská exekutiva za „prioritní oblasti financování“ „oblast energetiky, dopravy a informačních technologií“ a navrhuje věnovat „výrazně více peněz na výzkum a inovace pro investice do naší konkurenceschopnosti a více prostředků pro evropskou mládež“.

Komise tak identifikuje oblasti, do nichž mají Evropané investovat (a kde se mají angažovat), aby našli cestu ven z ekonomického a sociálního úpadku, do něhož zabředli. Tyto krásně vypadající perspektivy bohužel protiřečí politice, kterou Brusel a sedmadvacítka zavádějí v zemích postižených krizí, nebo dokonce ve většině evropských zemí. Víme dobře, že dobré úmysly Komisi před zahájením vyjednávání k ničemu nezavazují, protože v případě, že bude třeba z těchto ambicí slevit, bude moci svalit odpovědnost na členské státy, respektive na Parlament.

Reálná úsporná opatření kontra ambice na papíře: Evropští představitelé už nebudou moci s tímto rozporem, který občané Evropy dennodenně pociťují, vládnout příliš dlouho. Jestliže si Íkaros, syn Daidalův, spálil křídla, pak proto, že zapomněl na realitu.