Vláda - aspoň něco

„Konečně!“ hlásá na titulní straně De Standaard. První vláda Di Rupa skládá po 540 dlouhých dnech krize a vyjednávání 6. prosince přísahu. Vlámský deník v komentáři lituje, že kabinet nového předsedy vlády, frankofonního socialisty Elia Di Rupa, „se v ničem neliší od toho předešlého. (...) Z devíti frankofonních členů vlády je nový jen jeden člověk, a to premiér.“ Výhodou „všech těchto veteránů“ je ale to, že mají „hodně zkušeností“, domnívá se deník.

De Morgen Morgen s potěšením konstatuje, že Belgičané už nebudou muset „Nebelgičanům vysvětlovat nevysvětlitelné: Proč uprostřed Evropy investovali tolik energie do ‚emocemi příliš zatíženého‘ jazykového konfliktu. Co se premiéra týče, „lze říci alespoň to, že naděje, které jsou vkládány do Di Rupa, nejsou příliš veliké,“ protože nový předseda vlády je „právě ten, kdo bude jako první brzdit, jen co dojde na otázku sociálně-ekonomických reforem,“ soudí list.

Na frankofonní straněsdílí La Libre Belgique stanovisko listu De Standaard, zatímcoLe Soir vítá s „nadějí, ale zároveň realisticky“ novou vládu složenou z 12 ministrů (6 vlámských a 6 frankofonních) a 6 státních tajemníků,která nechává velký prostor liberálům:

„První reakce: obrovské uff z úlevy nad tím, že Belgie konečně překonala nejhlubší krizi ve svých dějinách. Druhá reakce: špetka pobouření - Jak to, že na rozdělení 18 ministerských křesel potřebovali 20 hodin? [v konečném součtu ve vládě zasedne vedle premiéra 6 frankofonních ministrů, 6 vlámských a 6 státních tajemníků] [...] Jmenovaným 13 mužům a 6 ženám, kteří budou zemi reformovat, je třeba ještě jednou připomenout, že čas tlačí. Na ozdravení veřejných financí, přizpůsobení našeho sociálně-ekonomického modelu realitě 21. století a provedení reformy státu je dva a půl roku velice krátká doba. Pokud tedy Di Rupova vláda stráví každým rozhodnutím jednu či více bezesných nocí, je neúspěch zaručen.“