Vyberte si jazyk
„Transparentnost, kam až?“ klade si na titulní straně otázku list Libération ve chvíli, kdy se na pultech knihkupectví objevuje kniha jejího bruselského korespondenta Jeana Quatremera s názvem Sex, lži a média o aféře Dominiqua Strauss-Kahna. Kniha ve Francii vyvolala debatu o přístupu médií k soukromého životu politiků.
Deník připomíná velké kauzy, v nichž se francouzský tisk řídil pravidlem omerty - od nemoci a dvojího života Françoise Mitterranda až po abnormální život „DSK“. „Lži, odmítání se případem zabývat ... jeho zalíbení ve spolčování se s mocnými“: špatné návyky francouzského tisku se dostaly do hledáčku Jeana Quatremera, který v roce 2007, tedy v době, kdy byl „DSK“ jmenován do čela MMF, jako vůbec první napsal: „Jediným Strauss-Kahnovým opravdovým problémem je jeho vztah k ženám. Chová se příliš dotěrně, často na hranici obtěžování. Tento jeho vrtoch je médiím dobře znám, ale nikdo o něm nemluví (jsme přece ve Francii).“ Tyto řádky zůstaly bez povšimnutí dokud nebyl tento muž, kterého průzkumy veřejného mínění označovaly za favorita Socialistické strany v prezidentských volbách v roce 2012, zatčen v New Yorku a obviněn z pokusu o znásilnění.
„Existuje doba před DSK a po něm,“ píše deník:
Na příliš ustrašené fungování našich médií se dnes díváme úplně jinýma očima. Je pravda, že novináři se s politiky kamarádí. „Udržujte si od mocných odstup!“ to je ten nejdůležitější princip, říkával jeden americký novinář. Ve Francii se společně večeří, jezdí na dovolené, prožívají románky, chodí do stejných škol atd. Nemáme tradici pátrání v soukromém světě politiky. […] Dopady soukromého života prezidenta republiky na veřejnost zůstávají zahalené rouškou tajemství. Kvůli zálibě v komentářích na úkor syrové informace. Kvůli nedostatku nezávislosti veřejnoprávní televize. Připomeňme, že prezident jmenuje šéfy televizních stanic a že si podle svého uvážení vybírá novináře, kteří dostanou privilegium udělat s ním rozhovor.
