Cover

Den po parlamentních volbách má nyní Socialistická strana prezidenta Françoise Hollanda v obou parlamentních komorách většinu. Jak připomíná deník Le Monde, tato neobvyklá situace klade na bedra francouzského prezidenta z hlediska evropské otázky „historickou zodpovědnost“.

Francouzská monarchistická tradice má své nevýhody, dnes však ukázala jednu velkou výhodu: dává šéfovi vlády překvapivě velký manévrovací prostor a na evropské úrovni svobodu konání, o které se většině jeho kolegů, svázaných svými koaličními povinnostmi či místními protiváhami, může jen zdát.

Francouzský prezident, který je v Evropské unii, jíž momentálně dominují konzervativci, jediným socialistou, by se zde snadno mohl cítit opuštěný, píše deník, který zároveň volá po utvoření nové většiny:

Pokud má Francie možnost hrát v nové orientaci evropského projektu hlavní roli, měla by tak dělat bez arogance a dobře naslouchat svým partnerům – Německu, ale i jižním státům. Musí se sama zavázat, že udělá maximum ke zlepšení své finanční situace a průmyslové konkurenceschopnosti.

Deník Les Echoszároveň zveřejňuje „Druhou výzvu z 18. června“, která se odvolává na slavný proslov generála de Gaulla na stanici BBC v roce 1940: „Nyní, když jsou volby v Řecku i ve Francii za námi, Paříž a Berlín se musí neodkladně věnovat současné situaci. Udělat konec hádkám a začít znovu spolupracovat.“

Deset dní před schůzí Evropské rady hospodářský deník nabádá obě vlády, aby se dokázaly přenést přes své dvojí nedorozumění:

Německá vláda je přesvědčená, že tvrdý postoj prezidenta Hollanda je ryze politický a že se ubírá špatným směrem. (...) Elysejský palác současně trpí jinou iluzí. Věříme, že jsme ze železa, (...) že Německo ze společné měny získalo všechny své výhody a může samo za hospodářskou recesi v Evropě. Jde však jen o přelud – sociální demokraté hodlají schválit rozpočtovou smlouvu, Němci nezapomínají, že euro jim bylo vnuceno výměnou za znovusjednocení, a proti jejich vůli nic nezmůžeme, protože jejich šeková knížka je nejtlustší a jejich ekonomika vůči krizi nejodolnější. (...) Aby se tato nedorozumění vyjasnila, musí k sobě obě strany udělat krok.