„Zasedání G20 se obvykle vyznačují předstíráním dobrých úmyslů […] To ale nebyl případ G20 v Los Cabos, kde jsme nebyli ušetřeni konfrontací, polemik, a dokonce i bezdůvodných škodolibostí,“píše La Stampa po skončení mexického summitu, na němž byli evropští představitelé svými partnery vyzváni k rychlému zastavení krize v eurozóně a k oživení ekonomiky. Ovzduší „nervozity“, které jej provázelo, „ve skutečnosti zakrývá kolosální mocenský střet, který Evropa prohrála,“ domnívá se turínský deník:

Evropané byli jako celek bez velkých servítek popostrčeni a vytlačeni do zadních řad koordinovaným tažením nejdynamičtěji se rozvíjejících států Brics (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika), které dokončily svou proměnu ze statistické entity v entitu politickou. […] Vzhledem k oznámení o podstatném příspěvku k navýšení prostředků Mezinárodního měnového fondu určených na kompenzaci slabého eura získají zmíněné země v této instituci téměř jistě větší počet hlasů právě na úkor Evropy. Příčinou evropské ochablosti nejsou ani tak vnější faktory, jako především vnitřní nesváry. Evropané jsou hluboce rozděleni v názoru na to, jak by měla hospodářská Evropa v blízké budoucnosti vypadat, a na summitu v Los Cabos se jim v podstatě dostalo okázalé lekce za to, že se nedokázali přes tyto hluboké rozpory přenést. […]

Evropa odjíždí z G20 bez alibi. Jejím problémem není euro, které může z hlediska globálního dluhu a deficitu počítat s pevnou stabilitou, ale politický pakt, který drží Evropany pospolu. Mají ještě chuť stát se bratry, nebo se spokojí s tím, že zůstanou bratranci povšechně svázanými celní unií? […] Úkol najít cestu ven z této hrozivé netečnosti připadla italskému premiérovi. Mario Monti hovořil o nutných rozhodnutích, k nimž musí dojít v následujících deseti dnech počínaje summitem 22. června, na němž se setká s představiteli německé, španělské a francouzské vlády.

La Vanguardia naopaksoudí, že zasedání G20 bylo „pro EU dobrým začátkem“:

Vzniklo formální prohlášení o explicitní kompromisní dohodě na ochranu měnové unie, jejíž absence byla v poslední době příčinou nárůstu spekulací na přežití této unie. To zatížilo veřejný dluh států potýkajících se s finančními problémy, protože již nemohou těžit ze stability, kterou přináší pevná měna.

„Evropa se pohnula,“ všímá si barcelonský deník, který naznačuje možnost renegociace řeckého memoranda s cílem zajistit jeho snazší implementaci a hypotézu dohody o evropské bankovní unii, k níž by mohlo dojít v druhé polovině roku.

Je zapotřebí, aby tyto na setkání bohaté týdny přinesly ovoce. G20 byla dobrým výchozím bodem. Evropská unie očividně zatížená institucionálním deficitem dává v těžkých okamžicích najevo touhu po soudržnosti.