Vyberte si jazyk
„Od začátku roku a vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se europoslanci mobilizují na obranu ‘komunitární metody’ rozhodování,“ (členské státy předaly Společenství část svých svrchovaných pravomocí), píše Le Monde. Čtyři hlavní politické rodiny – konzervativci, socialisté, liberální demokraté a zelení – jsou odhodlány se za ní poprat, aby se jim v řadě oblastí podařilo prosadit svůj přístup, vysvětluje deník.
Dohoda, která definuje obrysy budoucí evropské diplomatické služby, kterou 21. června prosadila Catherine Ashtonová je epizodou v bitvě, jež Evropský parlament zahájil proti „vměšování se členských států do Bruselu.“ Mezi Komisí, Radou a Parlamentem se tak podařilo najít kompromis, který umožní fungování této struktury, která bude sdružovat zhruba 7 000 úředníků, z nichž budou 60 % představovat unijní diplomaté a 40 % vyslanci členských států. Europoslanci se marně dožadovali toho, aby „se tato služba včlenila do Evropské komise, aby mohli lépe kontrolovat její fungování a rozpočet,“ připomíná Le Monde.
Poslanci se domnívají, že se o ně Komise musí opírat, aby mohla dobře vést komunitární projekty. „Zmatek, který obklopil záchranu Řecka, poukázal na limity dohody mezi členskými státy,“ upozorňuje bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt, šéf frakce evropských liberálů, který je považován za „jednoho z nejvlivnějších mužů v Evropském parlamentu.“ Tento postoj nepředstavuje nic nového, vysvětluje Le Monde, podle kterého mu však Lisabonská smlouva dodala „čerstvé síly“. „Europoslanci tak mají nové pravomoci a hodlají je využít. Mezi ně patří i více spolurozhodování s Radou, posílení rozpočtových pravomocí a možnost zamítnout mezinárodní smlouvy.“ Je to hotová ofenzíva, která pořádně dráždí členské státy a Evropskou radu.
