Cover

Ministři financí EU nedokázali během včerejšího jednání překonat spory a dohodnout se na vytvoření bankovní unie do konce tohoto roku. Ta je přitom považována za klíčový krok k řešení dluhové krize, píše Público. Podle lisabonského deníku

země jako Portugalsko, Španělsko, Francie a Itálie usilují o to, aby nový systém bankovního dohledu začal fungovat už od ledna příštího roku, alespoň pro ‚systémové‘ banky [u nichž hrozí, že by mohly nakazit celý evropský bankovní sektor], a aby se dohled v průběhu roku rozšířil na všech 6 000 evropských bank.

Navzdory mnohahodinovým jednáním nebyla přijata žádná dohoda o vytvoření jednotného bankovního dohledu, který by zajišťovala Evropská centrální banka. Další jednání je plánováno na 12. prosince. Naléhavost situace spočívá v tom, že

vytvoření nového systému bankovního dohledu je podmínkou, aby Evropský stabilizační mechanismus [ESM, nový evropský záchranný fond] mohl přímo rekapitalizovat banky v krizi, aniž by se tím navýšil veřejných dluh daných zemí.

V současnosti se diskutuje o novém kompromisním návrhu spočívajícím

ve vytvoření nové dozorčí rady v ECB nezávislé na radě guvernérů […], kde by měly všechny zúčastněné země jedno křeslo a hlasovací právo.

Francie a Německo ale vůči novému návrhu vznesly námitky. Jak dodává Público:

Váhavost Berlína souvisí hlavně s nepřiznanou neochotou ztratit kontrolu nad malými regionálními spořitelnami (Landesbanken), jejichž křehká stabilita je veřejným tajemstvím. […] Francouzi se ale obávají zejména zpochybnění stability bank pod dohledem národních regulátorů. Ty by tak ztratily přístup k mezibankovnímu úvěrovému trhu, který je klíčový k financování hospodářství.

Le Monde v úvodníku přirovnává situaci kolem bankovní unie k „bitvě mezi City a Paříží“ a připomíná postoj každé strany:

Francouzi chtějí, aby to bylo rychle. Němci chtějí získat čas. Británie chce chránit svou City. Regulací má být pověřena […] ECB, z níž by se tak stala jedna z institucí eurozóny – do které Británie nepatří – která by zasahovala do záležitostí City! Řekněme si to na rovinu: tohle nemá Londýn rád! […] Pravdou ale je, že se za touto bitvou skrývá mnohem hlubší otázka: chtějí Britové, větší euroskeptici, než kdy bývali, skutečně v Evropě zůstat?