To, že jsou asijské školy efektivnější než evropské je známá věc. Studie PIRLS a TIMSS 2011, které 11. prosince zveřejnila Mezinárodní asociace pro hodnocení úspěchu ve vzdělávání (IEA), však ukazují, že propast se zvětšuje. TIMS hodnotil úroveň matematických znalostí 600 tisíc osmiletých školáků v 63 zemích a PIRLS čtenářskou úroveň dětí mezi 9 a 10 lety ve 49 zemích. V žebříčku PIRLS dosáhli největších úspěchů školáci ze Singapuru, Jižní Koreje a Hongkongu. V žebříčku TIMSS byli na prvním místě Hongkong, Rusko a Finsko. V mnoha zemích vyjadřuje tisk nad těmito výsledky zklamání.
Výsledky španělských školáků – v EU podprůměrné - jsou takovým zklamáním, že titulek listu La Vanguardia hlásí, že „španělský vzdělávací systém uvízl v podprůměru“. Podle katalánského deníku je „nezneklidňující stagnace, či dokonce zhoršování úrovně našich školáků“.
V Nizozemsku si deník NRC Handelsblad všímá, že
zhoršení v jazycích a matematice nizozemských školáků se za poslední čtyři roky stabilizovalo. V žebříčku jsme však šli dolů, protože výsledky školáků v jiných zemích se naopak zlepšily. Studie rovněž ukázala, že Nizozemsku se ze všech zemích nejlépe daří pomáhat žákům s poruchami učení, aby nabyli dostatečné znalosti. Naopak výborné školáky u nás prakticky nemáme.
Nizozemský list viní „dominantní tendenci k elitářství“, který vysvětluje, „proč špatní žáci získávají relativně dobré výsledky, zatímco ti nejlepší jsou ve srovnání s ostatními zeměmi neúspěšní“.
Stejný neúspěch lze vyčítat i německému systému, i když se projevuje jinak. List Tageszeitung si všímá, že německý vzdělávací systém „není zrovna spravedlivý“. Podle levicově orientovaného deníku mají
děti z chudších rodin menší šanci dostat se na gymnázium než děti, jejichž rodiče sami studovali. (...) Překážky, které musí děti z prostředí tzv. „od vzdělání vzdáleného“ překonávat, se v posledních letech ještě zvětšily. Aby své učitele přesvědčily, že mohou na gymnázium jít, musí mít o mnoho lepší než výsledky než jejich spolužáci ze vzdělaných buržoazních rodin.