Vyberte si jazyk
Po dlouhých měsících diskutování našli ministři financí eurozóny konečně nástupce předsedy euroskupiny, lucemburského premiéra Jean-Claude Junckera. Na svém dnešním setkání v Bruselu jmenují nizozemského ministra financí Jeroena Dijsselbloema (labouristická PvdA), informuje nizozemský deník De Volkskrant. Jediný kritik nizozemského kandidáta – francouzský ministr financí Pierre Moscovici – oznámil ve francouzské televizi TV5, že se proti jeho jmenování už nestaví.
Je dobře, že Dijsselbloem bude o něco euroskeptičtější než jeho předchůdce, Juncker hodnotí nizozemský list De Volkskrant.
Juncker […] měl za to, že evropští lídři vědí, co dělají a je škoda, že není snadné o tom přesvědčit voliče. Tak vypadalo odvěké evropské myšlení a pokud jsou mé pocity o Dijsselbloemovi správné, jeho přístup bude zcela jiný.
Podle listu Volkrant je Dijsselbloem vítanou protiváhou ostatním třem předsedům v EU.
Je zastáncem politiky založené na důkazech, což se mi zdá jako dobré vodítko pro Evropu. Má také blízko k názorům [premiéra] Marka Rutteho, který odmítá dlouhodobé vize [EU]. To je přesně to, co potřebujeme ve společnosti [předsedy Evropské komise] Barrosa, [prezidenta ECB] Draghiho a [předsedy Evropské rady] Van Rompuye. Všichni tři totiž směřují plnou parou k „naprosté“ Unii. Kromě toho to jsou všichni katolíci z jihu.
Zcela odlišný názor má list Público. Podle portugalského deníku „znamená odchod Jean-Claude Junckera z čela euroskupiny konec jedné éry a pro Portugalsko je to negativní“.
Pro Portugalsko, jednotnou měnu a evropskou integraci to není dobrá zpráva. [Juncker] byl vždy spojencem Portugalska a nikdy nepřestal varovat před excesy „punitivní“ kultury, kterou bohaté severní státy uplatňují na krizí postižený Jih.
Podle deníku Público umí Juncker také vést dialog lépe než jeho nástupce.
Jean-Claude Juncker byl vždy schopen vytvořit most mezi dvěma extrémy osy Paříž-Berlín. Tuto schopnost vést dialog má i jeho nástupce. Ale Jeroen Dijsselbloem se své role ujme jako zástupce bohatých a bez politické váhy svého předchůdce. Je člověkem Evropy, v níž unijní instituce ztratily moc a kde se integrace nedělá ve jménu federalismu, ale mocenského boje, v rámci něhož se těžiště EU posunuje z Bruselu do Berlína.
