Europoslanci schválili 6. února poměrem 502 ku 137 hlasů „společnou politiku trvale udržitelného rybolovu. Vypadá to jako nepříliš významná událost, ale ve skutečnosti jde o historické rozhodnutí,píše Libération. Cílem je, „aby rybí populace dosáhla v roce 2020 obovitelné úrovně. Rozhodnutí znamená „změnu kurzu“, zejména proto, že od roku 2014 bude platit zákaz vypouštění vedlejších úlovků zpět do moře. Tyto úlovky představují 23 % celkových úlovků v EU. Do přístavů tak bude nutné dopravovat všechny ulovené ryby.

Pilířem současné změny kurzu, která má napomoci rozumnému a trvale udržitelnému rybolovu, byla nutnost zamezit současnému nadměrnému rybolovu a obnovit vyprázdněná rybářská loviště spolu s vůlí snížit počet rybářských loďstev. [...] Rybářská politika se halí do etických hodnot, aby se vyhnula otázce neakceptovatelného zvyku vracet do moře úlovky, které nejsou z komerčního hlediska zajímavé. […] Až doposud vyvolávala rozhodnutí rybářské politiky pouze nadměrný rybolov v evropských lovištích: podléhalo mu 48 % odhadované rybí populace v Atlantickém oceánu a zhruba 90 % ve Středozemním moři.

Jak ale poznamenává Le Monde, zákaz zpětného vypouštění ryb nemá jen své zastánce:

Jakmile se v přístavu ocitnou ryby, které dnes končí zpět v moři, posílí se odvětví výroby rybí moučky, z níž se vyrábějí krmiva pro zvířata, a a priori „náhodný“ rybolov se začne rozvíjet, tvrdí kritici nového přístupu k rybolovu.

Nedostává se ale Evropa s třetí největší rybářskou flotilou na světě svým rozhodnutím podporovat trvale udržitelný rybolov do nevýhodného postavení vůči mezinárodním konkurentům?, ptá se Süddeutsche Zeitung:

Bylo by naivní a přehnané si myslet, že velcí rivalové [Čína a Peru] budou následovat evropského příkladu. Ale vzhledem k velikosti evropského rybářského loďstva by bylo výrazným úspěchem už jen to, kdyby principy trvalé udržitelnosti respektovali alespoň evropští rybáři lovící v neevropských vodách.