Vyberte si jazyk
„Evropou zase jednou obchází strašidlo - strašidlo německé moci,“ píše historik Brendan Simms v reportáži týdeníku The New Statesman, jehož nejnovější vydání je věnováno „německému problému“. Podle týdeníku posledních pět let přineslo „pozoruhodný nárůst“ německého vlivu v Evropě, jednak proto, že Německu se dobře daří hospodářské krizi navzdory, jednak proto, že dokázalo zabránit Evropské centrální bance (ECB), aby propadla
horečce nákupu dluhopisů, po které zkrachovalé periferní evropské státy tolik touží, a místo toho jim předepsalo dietu nepříliš chutných fiskálních „pravidel“. […] Není proto žádným překvapením, že v té době celý kontinent zaznamenal nárůst politické i občanské germanofobie.
Podle Simmse Německo osciluje mezi diplomaticky příliš silnou a příliš slabou pozicí už celých 500 let.
Dnešní Německo je příliš silné a zároveň příliš slabé, nebo alespoň příliš nezúčastněné. Tísní se uprostřed Evropy, jejíž vytvoření mělo z velké části za účel jeho moc omezovat, jenže ji místo toho zvětšilo, a jejíž koncepční nedostatky bezděčně připravily mnoho jiných Evropanů o suverenitu, aniž by je do nového zřízení dostatečně demokraticky zapojily.
Otázka, které dnes čelíme, je proto následující: jak přesvědčit Spolkovou republiku, která se těší takové prosperitě a jistotám, jako ještě nikdy předtím, aby se pustila do politické iniciativy a přinesla hospodářské oběti nutné k dovršení projektu evropské jednoty? Německá otázka v každém případě nezmizí, bude tu s námi vždycky. To proto, že kdykoliv si Evropa a svět začnou myslet, že ji nadobro vyřešily, události a Němci otázku změní.
Historik a komentátor deníku Daily Mail Dominic Sandbrook píše, že podle názoru stále většího počtu Evropanů se „Němci již potřetí za méně než sto let snaží získat kontrolu nad Evropou“. Odvolává se přitom na slova předsedy euroskupiny Jeana-Clauda Junckera, který upozornil na paralely mezi rokem 2013 a rokem před začátkem první světové války, a varoval, že hrozba evropské války nepominula. Sandbrook pokračuje:
Budou-li dál vnucovat evropským národům drastická hospodářská omezení, důsledky v podobě společenského odcizení, mezinárodních sporů a nárůstu politického extremismu by mohly být dramatické. Krvavé protesty proti německé ekonomické nadvládě jsme již zažili v Aténách, Římě a Madridu. […] Díky této zdánlivě nekonečné politické krizi je na Německo stále víc pohlíženo ne jako na spasitele Evropy, ale naopak jejího utlačovatele. […] Pravdou ale je, že pokus svázat společným poutem ekonomiky tak rozdílných národů, jakými jsou Portugalsko, Řecko, Francie, Itálie a Německo, pouze oživil stará nepřátelství.
