„Ruští podnikatelé a střadatelé hledají nový most do eurozóny. Lotyšsko je přirozeným kandidátem,“ píše Martin Ehl v Hospodářských novinách a připomíná, že Lotyšsko, které by mělo vstoupit 1. ledna 2014 do eurozóny, „bylo doposud známé díky ruské menšině [27 % populace] a aktivním bankám jako Švýcarsko postsovětského prostoru“. Ehl vysvětluje, že
v současné době mají v Lotyšsku uloženo zahraniční klienti (non-residents) zhruba 10 miliard eur, což je kolem šedesáti procent všech depozit, podobně jako ve Švýcarsku. Během krize a reforem po roce 2009 podíl bankovnictví na lotyšské ekonomice klesl a také se zvýšila kontrola. Bankovní dozor kvůli častému podezření na praní špinavých peněz přitvrdil (na rozdíl od Kypru). […] Podle neoficiálních informací lotyšských bankéřů už v průběhu předcházejících měsíců bylo několik transakcí z Kypru zamítnuto kvůli pravidlům proti praní špinavých peněz.
Lotyšský premiér Valdis Dombrovskis se snažil uklidnit obavy z toho, aby Lotyšsko nepotkal stejný osud jako Kypr, a po schválení záchranného plánu pro Kypr napsal na Twitteru: „Lotyšsko nebude soutěžit o úspory odtékající z Kypru. Lotyšsko považuje byznys s úsporami zahraničních občanů za rizikový a má jej tvrdě regulovaný.“
Jak nicméně dodává Ehl, „v očích ruských menších střadatelů i oligarchů role Lotyšska jako finančního mostu do Evropské unie nepochybně vzroste. Až vstoupí do eurozóny, bude spíš členem tvrdého jádra než středomořským problematickým případem.“