Během své schůze 20. a 21. června v Lucemburku položila euroskupina základy budoucí bankovní unie. O jejím vzniku se začalo jednat loni v létě jako o možnosti, jak zabránit další dluhové krizi. Ve čtvrtek v pozdních hodinách se představitelé zemí eurozóny principiálně dohodli na využití fondů z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) k rekapitalizaci bank, které mají problémy s likviditou, píše de Volkskrant.

Počínaje začátkem příštího roku bude možné investovat do akcií bank téměř 60 miliard euro z EMS. Podle nizozemského deníku,

by přímé financování z ESM mohlo ukončit situaci, kdy jsou národní vlády nuceny zachraňovat své banky a dostávají se tak samy do problémů.

Na rozdíl od původního návrhu, který měl za cíl začarovaný kruh mezi soukromým a státním dluhem zcela přetnout, počítá nový projekt s tím, že státy se budou na záchraně bank sídlících na jejich území přece jen podílet.

Několik bodů návrhu je stále nejasných, dodává amsterdamský NRC Handelsblad, podle něhož jsou země eurozóny hluboce rozděleny v otázce, jak by bankovní unie měla fungovat:

Kdo bude platit v případě, že některá z bank bude muset být uzdravena nebo uzavřena? V této otázce existují dvě názorové skupiny. Na jedné straně Nizozemsko, podle kterého daňoví poplatníci za krizi už zaplatili dost a teď je řada na finančním sektoru. Jde o princip tzv. bail-in, který byl uplatněn v případě Kypru, Nizozemska a Španělska. Země jako Francie se ale k tomuto návrhu staví podezřívavě a raději by situaci posuzovaly případ od případu.

Španělský deník El Periódico proto píše, že euroskupina se rozhodla pro „přímou záchranu bez kofeinu“: zda bude dohoda v tom či onom případě retroaktivně uplatněna, má být rozhodnuto „individuálně“ a jednomyslně vysvětluje deník, který dodává, že smlouva

omezuje solidaritu mezi státy eurozóny na minimum. Konečné znění je velmi vzdálené původně ambicióznímu plánu, na kterém se dohodla Rada ministrů v červnu 2012 a který měl být jednou ze základních os bankovní unie eurozóny.