Vyberte si jazyk
V atmosféře trvajícího napětí mezi Velkou Británií a Španělskem ohledně Gibraltaru vyslalo Britské královské námořnictvo do sporné oblasti flotilu válečných lodí. Armáda však trvá na tom, že jde o „rutinní cvičení“, které nemá se současným politickým sporem nic společného, píše deník Financial Times.
Zpráva přichází několik dní po informaci, že předseda gibraltarské vlády Fabian Picardo požádal o posílení námořní podpory. Stalo se tak poté, co se spor minulý týden prudce zostřil, když vláda „Skály“ umístila ve svých výsostných vodách betonové bloky, které mají zabránit nelegálnímu rybolovu španělským lodím.
Vojenský korespondent deníku The London Evening Standard Robert Fox píše:
Nejnovější vzplanutí konfliktu je po dlouhé době nejvážnější. Ale navzdory všemu tomu rozčílení pod prudkým gibraltarským sluncem je nepředstavitelné, že by se Británie a Španělsko, které spolu v rámci NATO a OSN úzce spolupracují, skutečně dostaly do vážného sporu.
Newsletter v češtině
Týdeník The Economist se domnívá, že strategický význam, který poloostrov pro Británii v minulosti měl, již dnes neexistuje, a ptá se: „Proč se ho tedy nevzdat?“ Jak dodává,
... britská vláda se před deseti lety pokusila vyjednat dohodu o společné správě. Obyvatele Gibraltaru to však rozhněvalo a Španělsko se o plán zajímalo pouze jako o krok směrem k obnovení suverenity nad [poloostrovem], kterou ukončila Utrechtská dohoda v roce 1713. V referendu v roce 2002 nakonec 98 % obyvatel Gibraltaru myšlenku odmítlo. Spor nemá v dohledné budoucnosti žádné řešení a tento nejnovější střet jeho urovnání oddálí o další generaci.
Úvodník konzervativního španělského deníku ABC’s kritizuje „Nepřijatelnou britskou provokaci” a žádá, aby problém ilegálních aktivit okolo Skály, který „ovlivňuje španělské národní zájmy, suverenitu a důstojnost“, byl konečně vyřešen. Profesor novodobých dějin Ricardo García Cárcel však v deníku ABC dokazuje, že španělské „stigma“ plyne z nedostatku ucelené státní politiky vůči Gibraltaru:
za tři století jsme nepochopili, co Utrechtská dohoda doopravdy znamenala: náklady na zranitelnost státu, sektářské rozdíly a nedostatek národního sebevědomí.
Ramón Pérez-Maura nicméně namítá, že
přišla chvíle, kdy i ti nejtodhodlanější Britové vyjádří své pohrdání nad „pirátskou jeskyní“ a pochopí, že Londýn nemůže konat, aniž by vzal vůli „llanitos“ [obyvatel Gibraltaru] v úvahu.
Další komentátoři, například Luis Arroyo naopak tvrdí, že pozornost, která se nyní ve Španělsku na Skálu soustředí, má možná strategické důvody, bylo by však zapotřebí alespoň „deseti Gibraltarských afér, abychom odvedli pozornost od barcelonské tsunami“. Naráží tím na nejnovější politický korupční skandál, do kterého je zapleten bývalý pokladník španělské vládnoucí Lidové strany.
