Nédávné regionální volby ve Francii a Španělsku byly svědkem zrození nového politického fenoménu - embryonálního systému vlády tří stran a s jednou stranou, která se dříve obvykle mezi vládnoucí strany nedostala. Některé z těchto stran přitom před pár lety ani neexistovaly, ale pro všechny strany je společné, že byly vytvořeny následkem ekonomické krize.

Výsledek regionálních voleb ve španělské Andalusii z 22.března, které ovládla Socialistická strana (PSOE) proti Lidové straně zaznamenal vpád dvou nových politických sil. Podemos, “Můžeme” a Ciudadanos, “Občané”, kteří získali čtvrtinu hlasů a jsou dnes třetí, resp. čtvrtou politickou silou regionu. Jednalo se o první letošní volební setkání ve Španělsku: komunální a regionální volby by měly proběhnout v květnu a parlamentní volby na podzim. Strana Podemos, která získala neočekávaný počet hlasů v Evropských volbách v roce 2014, znamená ve Španělsku to, co Syriza v Řecku: stranu, co chce ukončit evropskou politiku odříkání. Uskupení Ciudadanos, vyznávající spíše politiku středního proudu, poté, co bylo vytvořeno v roce 2006, zaznamenalo rychlý růst, hlavně díky hlasům nespokojených voličů, poukazujících na ekonomickou krizi a korupci v hlavních politických stranách.

Jedná se tu o “politické zemětřesení”, napsal na stránce uskupení República de las Ideas José Oneto, podle kterého

bipartismus, na kterém stojí fungování této země od počátku přechodu k demokracii, začíná mizet.

Newsletter v češtině

El País nicméně přisuzuje konec bipartismu občanům a jejich novým demokratickým požadavkům :

Nová generace se právě dostává k moci a občané evidentně tlačí na změnu způsobu vlády a hlavně způsobu reprezentace voličských zájmů. Není pochyb, že voliči hledají nová řešení ekonomických a sociálních problémů bez porušení systému demokracie, ve který stále zjevně věří. Ale bylo by naprosto mylné, kvalifikovat aktuální dění jako krizi bipartismu, jak ho obsesivně překládají některá média či někteří politici.

Otázka, je položena i ve Francii, kde v se předvečer prvního kola “departamentálních” voleb 22. března Národní fronta (FN) Marine Le Pen znovu zjevila od chvíle jejího velkého úspěchu, u příležitosti evropských voleb v květnu 2014, už jako nepopiratelná síla vedle dvou stálých účastníků, Unie pro lidové hnutí (UMP) a Socialistické strany (PS), jejichž mocenské střídání bez alternativy se zdá být za námi. Le Monde doplňuje že, “tento nový vývoj situace je průlom strany extrémní pravice v oblastech, které jí až této chvíle nenaslouchaly”. V kantonech (obvodech), kde se FN udržela až do druhého kola došlo k mnoha “trojstranným” bojům.

“Základní pravidla hry politiky a volení, které platily 50 let, byly naprosto převráceny naruby těmito boji ve třech”, tvrdí pařížšký žurnalista Gérard Courtois, který také předpovídá vyloučení jednoho z kandidátů jedné ze dvou tradičních stran “už v prvním kole” v příštích prezidentských volbách v roce 2017.

Tento fenomén se dotýká také ostatních evropských zemí et je součástí tendence, která je společná pro větší počet evropských demokracií, poznamenává nakonec Diario.es, podle kterého

V Rakousku, Německu, Švédsku nebo ve Spojeném království, dvě hlavní politické síly ztrácejí hlasy již několik desetiletí.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma