Levice ztrácí svého šampióna

Aféra Francouze Dominique Strauss-Kahna (DSK) je zprávou dne pro veškerý francouzských tisk. „DSK OUT“: píše na titulní straně listLibération poté, co byl šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF) minulou neděli ve Spojených státech obviněn z pokusu o znásilnění pokojské jednoho z newyorských hotelů. Politik byl horkým socialistickým kandidátem na prezidentský úřad ve volbách roku 2012. Tento skandál jej v podstatě vyřadil ze hry. „Socialisté ztrácejí jediného kandidáta, který ve všech možných výzkumech veřejného mínění vedl. Dostatečně na to, aby porazil Nicolase Sarkozyho,“ naříká Libération. „Francie tak má svůj první skandál anglosaského střihu a byla brutálním způsobem vržena do oblasti veřejné debaty, která se do nynějška z důvodů kulturní odlišnosti, ,latinské’ identity či demokratické slabosti omezovala na fámy a drby úzkého kruhu zasvěcených.“

„Dominique Strauss-Kahn se příštím francouzským prezidentem nestane,“ ujišťuje čtenáře list Le Figaro, podle kterého se „nový idol francouzské levice zcela znemožnil. Pokud je DSK nevinen, je to velice nespravedlivé, bohužel však pro něj již nenapravitelné.“

Zbytek francouzského tisku se též diví „explozi znásilnění“, jak to formuluje britský internetový deník Slate.fr. I když se objevují i úvahy o možné politické pasti, několik deníků povolalo analytiky, psychiatry i literární osobnosti, aby pomohli čtenářům pochopit, co mohlo vést šéfa MMF, aby si takto zničil kariéru. Straus-Kahn se již v roce 2008 namočil do sexuálního skandálu uvnitř MMF a možná budemusetve Francii čelit i další žalobě (týkající se aféry z roku 2002).

Zatímco Slate.fr vysvětluje, co to znamená být „závislým na sexu“, Libération cituje amerického novináře konzervativního týdeníku Human Events a specialistu na MMF Johna Gizziho, který před měsícem napsal: „Co se mi na Strauss-Kahnovi nezdá, je to, že je považován za příštího kandidáta na post francouzského prezidenta i když na to vůbec nevypadá. Očividně má nadváhu. Nevypadá, že by se na bitvu opravdu připravil.“ Libération se přidává. „Události tohoto víkendu dávají těmto pozorováním za pravdu: I v případě, že by se jednalo o nastraženou politickou past, opravdový politický bojovník připravený bít se za Elysejský palác do poslední kapky krve, by se jistě nenechal ,chytit’ tak snadno“.

Spisovatel Luis de Miranda mluví o „politické sebevraždě“. „Jednání v tak důležitém životním okamžiku nemohlo být než vědomé. Pád si DSK přál, toužil po něm. Jiskra svědomí, která v něm dřímala, nás chtěla ušetřit toho, abychom měli za prezidenta Caligulu. Newyorské události byly jeho obětí, vzdal se očekávané supermoci, obětoval ji ve prospěch obecného francouzského blaha.“