Vyberte si jazyk
„Kolem Dexie začíná být rušno,“píše De Standaard. Vlámský deník dále uvádí, že se Paříž a Brusel 4. října sešly na naléhavém zasedání, kde diskutovaly o záchranném plánu pro francouzsko-belgickou banku, která se už podruhé za poslední tři roky ocitla ve vážných potížích. Obě země se dohodly na tom, že banku rozdělí na dvě, přičemž do tzv. „špatné banky“ uloží toxická aktiva (řecké a italské půjčky, americké hypotéky). Šéfredaktor listu De Standaard Bart Sturtewagen si klade otázku, proč „tři uplynulé roky nedokázaly zabránit tomu, abychom se znovu ocitli v naléhavé bankovní krizi“:
Věděli jsme, že Dexia je zombie bankou, která už dlouho čelí hlubokým strukturálním problémům. Že je tento nevyvážený francouzsko-belgický svazek až příliš závislý na oscilaci bankovních trhů na to, aby zůstal uchráněn. Že je to banka, jejíž zdravé části […] nikdy nemusely mít problémy, kdyby se dodržovala pravidla hry. […] Dexia je jen špičkou ledovce. Od začátku bankovní krize se dluhy finančního sektoru pouze přesouvaly na vlády. Abychom zabránili krizi systému, snažili jsme se ušetřit banky a jejich akcionáře v naději, že banky budou mít díky masivnímu přílivu levných peněz dostatek času na to, aby posílily svou kapitálovou strukturu. [...] Tento příběh nyní končí. Pokračování bude psáno inkoustem barvy krve.: – De Standaard
Jak k tomu došlo? Dexia, která si krátkodobě (levně) půjčovala prostředky k dlouhodobému (drahému) financování formou toxických aktiv, zabředla „do bulimie nákupů, aktivit, a dokonce i portfolií. Španělsko, Itálie, Japonsko či Spojené státy… kupuje vše, co se nabízí,“ připomíná Le Figaro. Dexia tak vytvořila „monstrózní spekulativní pozice na úrokové sazby“. V říjnu roku 2008 je banka podobna „dobytku nadopovanému hormony náhle zaskočena,“ píše deník. Krize eura nakonec položila velice oslabený podnik, ale „naštěstí se jedná o vzácný případ“.
– Le Figaro
Podle Les Echos je spolu s restrukturací banky Dexia ve hře i kredibilita s ní souvisejících států:
„Ať byly chyby minulosti jakkoliv závažné, aféra kolem Dexie už mohla být tři roky vyřízena. K tomu by však bývalo zapotřebí, aby Belgie a Francie ťaly v říjnu 2008 do živého. Oba státy ale raději nechaly věcem svůj čas. Dozajista nebyly samy. Na totéž vsadily i jiné evropské státy. Uplynuly tři roky, a tyto finanční ústavy (španělské, německé, italské…) povětšinou stále nejsou z problému venku. Přežívají jako zombie díky úvěrovým službám ECB a podkopávají důvěru v evropský bankovní sektor jako celek. Jsou to skutečné časované bomby. […] Problém je ten, že finanční krize mezitím přerostla v krizi suverénního dluhu. Dnes se nejedná pouze o to, uvést do pořádku bankovní sektor, ale ve hře je kredibilita samotných států na trzích.“ – Le Figaro
„Dexia ukazuje cestu evropským bankám,“ “soudí Cinco Días. Podle španělského hospodářského deníku:
„se Dexia, která zdaleka není jediným případem, stala první viditelnou obětí závažných strukturálních škod, které napáchala krize suverénního dluhu v evropských finančních ústavech. To, že loni v létě prošla zátěžovými testy s dobrou známkou, zpochybňuje spolehlivost těchto testů, ale především to svědčí o významných změnách, které od té doby nastaly v „průkazové fotografii“ bankovního systému. Což není nijak překvapující, vezmeme-li v úvahu, že testy nikdy nepočítaly s platební neschopností (státu), a to ani s řeckým defaultem. […] Cesta, kterou se vydala Dexia, nesmí být izolovaným případem, ale prvním krokem v procesu záchrany, ozdravení a restrukturace finančního systému, který už nelze oddalovat. – Le Figaro
