Vyberte si jazyk
Skutečnost, že se ve druhém kolem prezidentských voleb střetnou François Hollande a Nicolas Sarkozy, předpovídaly průzkumy veřejného mínění už hodně dlouho. V posledních dnech navíc přisuzovaly první místo socialistickému kandidátovi. Naopak skóre kandidátky Národní fronty nikdo neočekával. S 20 % hlasů bude mít Marine Le Penová možnost ovlivňovat kampaň odcházejícího prezidenta.
[Podle listu Financial Times Deutschland](http:// http://www.ftd.de/politik/europa/:praesidentenwahl-in-frankreich-brutale-abwahl/70026146.html#utm_source=rss2&utm_medium=rss_feed&utm_campaign=/politik) je druhé místo pro Nicolase Sarkozyho „ponížením“, které svědčí o tom, že je předmětem „brutálního odmítnutí“. Německý deník soudí, že toto první kolo není „výsledkem, nýbrž verdiktem nad prezidentem neschopným realizovat potřebné reformy“. Deník Financial Times, který je přesvědčen, že se Francouzi chtějí zbavit Sarkozyho za každou cenu, poznamenává, že François Hollande by mohl mít smysl pro pragmatismus, který je pro nalezení cesty z krize zásadní:
Výsledek tohoto prvního kola s sebou nese velkou příležitost a zároveň ještě větší riziko. Paradoxně se tato příležitost skrývá za fádním vzezřením Hollanda a jeho způsobu prezentace, který by se sotva dal nazvat dynamickým. Pokud se během následujících dvou týdnů nestane zázrak, Francie bude mít nudného prezidenta namísto někoho, kdo dělá neustálou reklamu na sebe sama. Ale i přes svou rezervovanost a nerozhodnost by Hollande mohl být spíše než jeho soupeř schopen zahájit v zemi pragmatickou politiku reforem potřebných k jejímu vyvedení z dluhové krize a hospodářských trampot.
Newsletter v češtině
[Editorialista varšavského deníku Rzeczpospolita Marek Magierowski soudí](http:// http://blog.rp.pl/magierowski/2012/04/23/nicolas-sarkozy-sie-chwieje/), že „Nicolas Sarkozy vrávorá“. Podle jeho názoru odcházející prezident
bude mít potíž přetáhnout stoupence Marine Le Penové na svou stranu, jelikož se jejich velká část za dva týdny zdrží hlasování. Pokud chce Sarkozy snít o znovuzvolení, musí vše vsadit na jednu kartu a posunout laťku ještě více doprava. Chce-li vyhrát, musí se z něj stát lepenista. Tedy pokud jím už není.
Podle názoru deníku El País přesahuje dopad prezidentských voleb hranice Francie. Madridský list píše, že
celá Evropa cítí, že se jí tyto volby, v nichž se střetávají různé koncepty integrace kontinentu, týkají. I když se v samotném závěru Sarkozy přiblížil Hollandovým tezím spočívajícím v tom, že EU a především eurozóna potřebují vytvoření strategií růstu, a nikoliv jen úsporná opatření, která růst dusí. V dalších oblastech, jako je kontrola přistěhovalectví v EU, se neshodují. Je paradoxní, že nejvýznamnějším spojencem Rajoye [španělský předseda vlády] v rámci EU by byl nakonec socialista v Elysejském paláci. I když paradoxní by to vlastně bylo jen zdánlivě, protože Sarkozy byl to samé pro [socialistu Josého Luise] Zapatera.
Podle listu To Vima představuje výsledek francouzských prezidentských voleb „lekci pro Německo“. „Porážka Nicolase Sarkozyho není jen jeho vlastní porážkou, domnívá se aténský deník, ale i porážkou německé politiky“. Politiky, „kterou věrně podporoval“. Tyto volby, jež jsou prvními významnými volbami od přijetí rozpočtové smlouvy, vysílají podle To Vimy dva signály:
Prvním je skutečnost, že vůdčí role Německa v Evropě je ústředním tématem, které rozděluje francouzské voliče. Druhým, že francouzský lid cítí dopady Německem nastolené politiky v Evropě, i když je zasažen celkem málo. […] I když bude porážka Sarkozyho v druhém kole stvrzena a Francie změní prezidenta, nebude to znamenat, že nová hlava státu se skutečně diktátu Německa v Evropě postaví. Zvláště proto, že trhy by Francii v případě, že by se německé politice nepodvolila, záhy ohrozily vysokými úrokovými sazbami. […] Evropa tedy střídá proti Německu. Je totiž možné nahnat strach vládám, ale nikoliv národům. Právě proto jsme svědky začátku konce německého diktátu, ať už bude François Hollande zvolen, či nikoliv.
