Vyberte si jazyk
Podle deníku Jornal de Negócios přispěly řecké volby k „beznaději Evropy“, protože postoje vítězných stran se zdají být nesmiřitelné do té míry, že „nelze vyloučit volby nové“. „Čím déle nás bude provázet neschopnost překonat krizi, do níž měnová unie zapadla, tím větší riziko hrozí, že se ocitneme v traumatické situaci,“ píše portugalský hospodářský deník, podle nějž:
se realita a řešení nacházejí někde mezi tím, co hájí Řekové, a tím, co hájí Němci. Ovšem řešení krize, které by respektovalo evropské hodnoty, je už těžko představitelné. Evropa se rozdělila na severské společnosti se „správnými“ hodnotami a jižní společnosti s hodnotami „špatnými“. Vzhledem k tomu už evropský projekt žádné technické řešení nejspíš nezachrání.
Německý list Frankfurter Rundschau lituje, že Řekové stále nedostali možnost rozhodnout o svém osudu. Během předvolební kampaně se totiž ani řecké politické strany ani Evropská unie neodvážily konfrontovat občany s tím, jakou cenu budou muset za své rozhodnutí zaplatit:
Vítěz řeckých voleb Antonis Samaras nemá důvod k oslavám. V minimálním časovém úseku musí sestavit vládu, která nastoupí cestu k nemožnému. Již v červnu musí Řecko najít miliardy na vyplacení mezd a důchodů. Nejpozději v srpnu budou požadovat splátky mezinárodní věřitelé. Je smutnou pravdou, že Řekové, kteří se ještě včera v zoufalé hrdosti vzepřeli evropskému diktátu úsporných opatření, se dnes probouzejí jako žebráci. [...] Evropa jim nenechá velký manévrovací prostor. Promarnili jsme tak velkou příležitost, kterou tyto nové volby nabízely: možnost, aby si Atény na cestě z krize zajistily politickou legitimitu.
„Řecko se drží eura, Španělsko volněji dýchá,“ píše La Vanguardia. Jaktvrdí Enric Juliana v úvodníku barcelonského deníku,
prosadila se tu hluboká logika evropského mocenského systému – podivné ochablé říše s Berlínem coby hlavním městem […] Ve volbách zpochybňujících klasický koncept národní svrchovanosti hlasovala řecká společnost pro oběti, aniž by se zbavila hněvu. […] Hluboce si včera oddychly především Španělsko a Itálie, dvě země, které mají k propasti veřejného dluhu nejblíže. Tento týden by se měly projevit dva stabilizační faktory – řecké volby ve prospěch eura a zveřejnění vnějšího auditu španělských bank –, které by mohly spolu s rozhodnutím ECB snížit Španělsku a Itálii úrokovou sazbu podstatně omezit nejistotu.
„Vzkaz z Atén, stejně jako ten, který vyslal [prostřednictvím referenda z 31. května o rozpočtové dohodě] Dublin, představuje záblesk naděje ve velké debatě o rozporu mezi demokracií a trhy, který stojí na pozadí evropských bouří,“píše La Repubblica. Římský deník, který v titulku uvádí „Řecko – zůstaneme v eurozóně“, se domnívá, že
poté, co jsme byli svědky exponenciálního růstu populistických a nacionalistických tendencí přiživovaných hospodářskou krizí, může Evropa začít doufat, že je demokracie s to nalézt odpovědi i na složité otázky, jako je například otázka státního dluhu. Řekové se tváří v tvář sirénám populismu a hněvu rozhodli pro tu nejsložitější cestu, která je ale zároveň jedinou, jež přináší naději v podobě jiné, lepší budoucnosti. Nebylo to samo sebou. Tím spíš, že značná část světového finančního establishmentu vsadila na odlišné a „jednodušší“ řešení spekulací na možné rozšíření nákazy i na Španělsko a Itálii, což by bývalo vedlo k odchodu Řecka z eurozóny. […] Jediné nebezpečí, které by z řeckých voleb mohlo vzejít, je to, že Berlín nabude přesvědčení, že další horká chvilka je pryč a že ještě může získat čas. Ale čas už vypršel. Včera to vysvětlili řečtí voliči. Dnes tak učiní představitelé skupiny G20 s Američany v čele. Na nadcházejícím evropském summitu 28. června to německé kancléřce musejí dát na srozuměnou guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi, italský premiér Mario Monti a francouzský prezident François Hollande. Nebude to snadné, ale nemohou si dovolit selhat.
„Výsledek řeckých voleb opět odhaluje hlubokou rozdělenost,“konstatuje Koen Vidal, vedoucí zahraniční rubriky listu De Morgen. Jen co volby skončily, dodává Vidal, začali investoři spekulovat na nové volby:
Jedním z největších problémů řecké krize je ten, že se odehrává ve výbušném a konfrontačním prostředí. Mnozí se proto obávají napětí a projevů násilí mezi Řeky samotnými. […] Bolestný je ale i antagonismus mezi Řeky a zbytkem Evropy. […] Nepřátelská a napjatá atmosféra vytváří emoční klima, v němž se politici, investoři a občané snadno nechají strhnout ke stupidnímu jednání. […] Ke zdárnému řešení krize by bylo zapotřebí se tohoto konfrontačního prostředí zbavit. Nechat emoce vychladnout, i když to nebude jednoduché.
