Vyberte si jazyk
Le Monde dává v souvislosti s množícími se a vzájemně si podobnými evropskými summity, které následují jeden za druhým od té doby, co se eurozóna topí v dluhové krizi,v úvodníku najevo jistou netrpělivost: „Sedmnáctka ucpává díry. Provádí nejnaléhavější instalatérské práce, zatímco by bylo třeba zrevidovat celý potrubní systém. Francouzský deník doufá, že Evropská rada bude realistická:
Možná bylo v současné dramaturgii potřeba dojít až k vrcholu, aby si Evropané všimli okraje propasti. Už jsou tam. A poprvé mají na stole společný plán, který vypadá jako začátek řešení. Je potřeba ho v pátek v Bruselu schválit, nebo jít dokonce ještě dál. […] Při hledání pozitivního kompromisu nese Francie stejnou odpovědnost jako Německo. Berlín a Paříž na sebe musejí vzít riziko, aby smrtonosný status quo prolomily.
Handelsblatt kritizuje „ohňostroj nápadů“, o nichž se domnívá, že by některé mohly uškodit německé ekonomice. Šéfredaktor hospodářského deníku Gabor Steingart, který odmítavému postoji Angely Merkelové k eurobondům přitakává, kancléřku vyzývá, aby německý model osvětlila svým kolegům:
Musí svým přátelům vysvětlit, že nikomu nepomůže, když se Německo šlechetně podělí o plody své práce. Právě naopak: říct „ano“ Evropě znamená říct „ne“ Barrosovým myšlenkám. To, že jsme v evropském hospodářském systému nahrazovali „práci“ a „úsilí“ „spotřebou“ a „úvěry“, nás dovedlo do současné krize. Odvážné „ne“ těmto návrhům znamená „ano“ Evropě. Evropa potřebuje spíš kulturu vyhrnutých rukávů než parazitní filozofie.
„Nepředložíme-li společnou odpověď, je pravděpodobnost zhroucení eura reálná,“varuje deník Público, který upřesňuje možné důsledky:
návrat bezcenných národních měn, run na banky, inflace, návrat kontroly nad kapitálem a směnnýmy kurzy, uzavření trhů, série bankrotů včetně státních, nepředstavitelná míra nezaměstnanosti. Všichni evropští představitelé si uvědomují, že katastrofální konec eura by byl tragédií […] Merkelová má pravdu, když tvrdí, že nelze přistoupit k mutualizaci dluhů bez současné mutualizace kontroly nad finanční bilancí a daňovým systémem. Hollande má pravdu, když tvrdí, že si naléhavost situace žádá masivnější intervenci Evropské centrální banky a stabilizačních fondů na dluhopisových trzích, stejně jako zavedení eurobondů. Oba mají pravdu, ale ani jeden nechce ustoupit argumentům druhého. Proto jsou vyhlídky tak temné.
Podle listu La Stampa „bylo od schůzky v Římě mezi Montim, Merkelovou, Hollandem a Rajoyem“ (22. června) zřejmé, že Evropská rada, která zasedá tento čtvrtek, „bude pro evropské představitele první těžkou zkouškou, při níž se pokusí vytvořit a možná i uvést do chodu novou měnovou unii“:
Po euru 1, nebezpečně se naklánějícím nad propastí, je tu euro 2. Jak by mohlo fungovat? Jaký bude mít dosah? Takřka všichni s výjimkou Angličanů, kteří na agonii Starého kontinentu shlížejí z výšin své libry šterlinků, se shodují na nutnosti měnovou unii přebudovat. Naproti tomu se ne všichni shodují na harmonogramu a způsobu dávkování. […] Uvést do souladu rozdílné interpretace konceptu „politické unie“ zemí účastnících se summitu nebude jednoduché. […] V klíčovém dilematu mezi integrací a rozpadem žádná třetí možnost neexistuje.
„Pro záchranu eura je nutno si uvědomit a říct, že jednotná evropská měna je, stejně jako všechno ostatní na tomto světě, smrtelná a že zítra může zaniknout, pokud ji nikdo nebude opečovávat a starat se o ni,“píše Lluis Bassets v deníku El País:
Tvrdit, že je euro nečím nezvratnýmm je jako modlit se za déšť. Čím víc ji opakujeme, tím je temná a nežádoucí představa Evropy bez eura a světa bez Evropy reálnější […] Všichni jsme velice dobře pochopili jednu věc: euro je smrtelné a v následujících dnech nám může zemřít v náručí. V duchu jsme již vstoupili na neznámou půdu. […] Není tedy divu, že se evropské papírny, tj. prohlášení, články a naléhavé zprávy, pokoušejí v posledních hodinách nalézt recept, který by otevřel kohoutek eurobondům, spásné solidaritě a Německem doposud odmítané transferové unii a který by zároveň garantoval úspornost, kontrolu a odpovědnost, jak požaduje Angela Merkelová. […] Problém je ten, že jen málokteré z těchto myšlenek lze okamžitě implementovat a že jejich efektivita je ve chvíli, kdy je třeba zasáhnout proti spekulacím trhů na smrtelnost eura, ještě o to méně zřejmá.
