Zamítnutí smlouvy ACTA je dvousečným vítězstvím

„ACTA je mrtvá, Parlament se vzbudil,“ raduje se dnes francouzský zpravodajský server Mediapart, který píše:

zamítnutí dohody proti padělkům symbolicky označuje konec určité etapy nové politizace Evropy. Její instituce jsou obvykle vnímány jako občanům vzdálená a složitá struktura se zálibou v byrokracii, která hlemýždím tempem schvaluje deklarace pouze informativního charakteru a jejíž diskuze jsou navenek jen málo slyšet. (...) Tím, že poslanci odmítli smlouvu ACTA, se ukazuje, že pro aktivisty z řad občanů mohou být tyto instituce i nápravným prostředkem. Sílící moc evropských zákonodárců se však nicméně zdá být omezena na otázky občanských svobod a ochrany občanských práv. V jiných evropských debatách poslance i nadále není téměř slyšet. (...) Nic nenasvědčuje tomu, že momentální okouzlení [občanů institucí evropského parlamentu] přetrvá i v debatách o tématech techničtějšího a jim vzdálenějšího charakteru, které nicméně představují podstatnou část práce Evropského parlamentu.

Komentátorka deníku Gazeta Wyborcza Ewa Siedlecka nazývá neúspěch dohody ACTA „velkým vítězstvím občanské společnosti“ a ujišťuje čtenáře, že „evropský lid“ jím demonstroval svou existenci.

Političtí lídři, kteří pod velkým tlakem smlouvu připravili a podpořili, ji zase nechali padnout. (...) ACTA ale ukazuje i ošklivější tvář EU. Smlouva byla Evropskou komisí vypracována zcela neprůhledně. Vše bylo založeno na tajných vyjednáváních se Spojenými státy a Japonskem.

Podle listu Rzeczpospolita „hlasování Evropského parlamentu dokazuje, že ACTA je ve své současné formě mrtvá“. Nicméně, jak deník zdůrazňuje,

protesty internetových uživatelů neznamenají, že ACTA nemá své stoupence. Asi 130 organizací zastupujících umělce a média se vyjádřilo na její podporu. (...) Konec smlouvy ACTA proto neznamená, že se EU nebude snažit o přijetí dohody na ochranu duševního vlastnictví. Finanční svět a umělci samotní každý rok trpí vinou rozsáhlé finanční ztráty.

Že jde o „špatnou zprávu pro vydavatele ohledně autorských práv,“ se domnívá také Edoardo Segantini v italském deníku Corriere della Sera:

Evropští politici se zase jednou nechali ovlivnit nejasně definovanou „internetovou populací“, za kterou se skrývají mnohem konkrétnější zájmy lidí, kteří chtějí i nadále vydělávat peníze bez investic tím, že budou těžit z duševního vlastnictví jiných. Přesněji řečeno z vlastnictví průmyslových subjektů, knižních a hudebních vydavatelství, které v Evropě představují 120 milionů pracovních míst. (...) Populismus politiků není jediným překvapením. Jsou jím i očividné sympatie – či dokonce podpora – kterým se zloději autorských práv i nadále těší v médiích, jež jsou nakonec sama jejich obětmi.

I německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung je z tohoto „vítězství smečky“ nešťastný:

Celá smečka se vrhla na smlouvu ACTA a vyhrála (...) Stádní arogance kyberfetištistů, této idealizované a zposvátněné „internetové společnosti“, chtěla zabránit vzniku precedentu, který by znamenal, že stát bude konečně ručit za to, za co je jako jediný schopen ručit: právo. To, jak se německá vláda, [německý] parlament a nyní i Evropský parlament sklonili před dezinformací a zastrašováním internetové komunity je politováníhodné. A co hůř, tato agitace proti právu a zákonům je oslavována jako nová forma demokracie a každá poznámka o totalitární povaze digitálních mas je kritizována jako „lobysmus“. Čím však byla reakce na smlouvu ACTA, jestliže ne nemilosrdnou loby?