Uprostřed klíčového okamžiku pro EU, která se sotva dostává z krize, chtěl José Manuel Barroso na své posluchače zapůsobit. Během výročního projevu o stavu Unie 12. září proto předseda Evropské komise zformuloval řadu návrhů, včetně toho nejsymboličtějšího – „demokratické federace národních států“, kterou by ustavila nová evropská smlouva.
„Barroso volil jasná slova,“ komentuje jeho návrh dnes Svanska Dagladet. Švédský deník se domnívá, že
návrh bankovní unie na posílení kontrol [nad bankovním systémem] se jistě dal očekávat. [Barosso] však zašel ještě mnohem dál, když prohlásil, že EU se „musí“ ubírat směrem k rozpočtové unii, která nakonec vyústí ve federaci. Zdá se, že v otázkách, které Barosso pokládá sebe a své kolegy za kompetentní řídit, neexistují žádné meze. [...] Jeho návrh není ani rozumný, ani žádoucí, a můžeme si položit otázku, zda on samotný ho považuje za reálný. Zdá se být spíše snahou zkoušet, kam až EU může zajít, pomocí návrhů, které posilují jeho vlastní moc. To může znít jako nějaká konspirační teorie, ale nebuďme si tak jistí. Láska Bruselu k evropskému projektu přetrvává a romanticky se zde věří v dobro Unie, ve které se jednotlivé země stále více sbližují. To však tuto myšlenku nijak nezakotvuje v realitě […] Čím více budou země EU směřovat k federaci, tím pravděpodobněji nakonec skončí v rozdělené unii, kde spolu země spolupracují na různých úrovních.
Newsletter v češtině
Poněkud shovívavější tón volí Der Standard. Ten Barrosovi spatřuje úplně jiného člověka – „typ politika, kterého jsme posledních osm let marně hledali, skutečného bojovníka“. Podle vídeňského deníku předseda Komise přišel
s dobrým plánem. Co se to stalo? Barroso byl dlouho nechvalně známý tím, že se při proslovech pevně držel svých poznámek. Jeho novou image lépe pochopíme, když si uvědomíme, že jako mladý student byl tento konzervativní Portugalec ve své zemi bojovníkem proti diktatuře. Pokud se [evropské] společenství nepohne kupředu, bojí se, že nastane kolaps – včetně rozpadu demokracie, tak, jak to vidíme v řadě zemí EU, které se potýkají s krizí.
Předsedova vize budoucnosti EU v podobě, která byla poslancům prezentována, zatím „bezostyšně kopíruje německou vizi ,Spojené Evropy’“, soudí bukurešťský list România liberă. Podle deníku ato vize
počítá s daňovou a rozpočtovou odpovědností a disciplínou, snižováním rozdílů v konkurenceschopnosti a produktivitě práce mezi Severem a Jihem a opatrnou politickou integraci, která nesmazává rozdíly mezi národy. [Rozsudek německého ústavního soudu o záchranném fondu ukazuje, že] Berlínu záleží na tom, aby se z evropská federace nestal Superstát. […] S vítězstvím německého projektu je jakákoliv alternativní verze nyní v podstatě smetena ze stolu.
Možné však je, že k záchraně eura jiná cesta nevede, uznávají londýnské The Times, které se přitom k prohlubování evropské integrace tradičně staví velmi kriticky.
Občané evropského kontinentu se dnes více než kdy dříve staví na odpor snu otců zakladatelů o neustále se sbližující unii. […] Myšlenka znovu zahájit muka spojená s vyjednáváním [nových smluv] je tím posledním, co si politické špičky přejí. Velkým paradoxem současné naléhavé situace je však to, že navzdory nepopularitě Unie se většina vlád, včetně té britské, shoduje, že společnou měnu může zachránit pouze další podstoupení suverenity ze strany členských států. Ve francouzštině se tomu říká „útěk vpřed“
Podle deníku Daily Telegraph tento vývoj posílí volání po referendu o členství Velké Británie v Unii. List dokonce informuje, že vláda připravuje plán, jak v případě referenda navrhnout „doporučení, podle kterých by Velká Británie v EU zůstala, avšak nepřidala by se k politické unii“. Davida Camerona „ale nemůže potkat nic horšího“, než tato diskuze:
Ta by totiž nutně nastala před parlamentními volbami v roce 2015 a vysoce sporná evropská otázka by se tak ocitla v popředí politické debaty.