Továrna Fordu v Genku zavře brány v roce 2014. Oznámení o ukončení výroby z 24. října vyvolalo ve vlámském tisku vlnu rozhořčení (a den nato Ford rovněž ohlásil, že zavře dvě továrny v Británii a zruší tím 1 400 míst). V belgické továrně a u dodavatelů je ohroženo 10 tisíc pracovních míst. Paul Geudens na stránkách listu Gazet van Antwerpen kritizuje nedostatek lidskosti, který americký výrobce projevil:
Hrubé. Necitlivé. Cynické. Zbabělé. Hulvátské. Stěží najít jiná slova pro označení přístupu evropského vedení Fordu. Nenašlo ani odvahu přijít rozsudek smrti oznámit. To je urážka, která nemá sobě rovnou.
Autor úvodníku připomíná, že ještě před měsícem vedení uzavřelo smlouvu na výrobu tří nových modelů, a vyzývá odbory a belgickou vládu k
zahájení soudního řízení [...] Porušení slibu nesmí zůstat bez postihu. Desítky milionů eur v podobě dotací, které Ford neoprávněně čerpal, by se měly vrátit. Tady [v Belgii] budou na rekvalifikaci zapotřebí více než ve Španělsku či Německu.
Šéfredaktor listu De Standaard Bart Sturtewagen připouští, že způsob, jakým se Ford zachoval, je „odporný“, ale Belgičany vyzývá, aby si „vyhrnuli rukávy“ a přestali hledat viníky:
Promrháme tuto krizi neplodnými debatami, které nezachrání ani nevytvoří jediné pracovní místo? Neustále plýtváme energií rozdělováním lidí: zaměstnavatelů proti zaměstnancům, bankéřů proti daňovým poplatníkům, [...] levice proti pravici, [...] Vlámů proti Valonům. [...] Proč nevyužít desetinu této energie k cílenému hledání nejvhodnějších opatření a politických řešení, která přinesou nějaký efekt ke zlepšení konkurenceschopnosti?
List ABC z Madridu vzdáleného 1 500 km přináší na titulní straně stejnou fotografii jako Gazet van Antwerpen, ovšem se zcela opačným tónem: „Ford zlákán konkurenceschopností Španělska opouští Belgii.“ Výroba se z Genku přesune do valencijského Almusafes.
Globální restrukturalizace Fordu posiluje zájmy španělského automobilového průmyslu. [...] Poprvé za dlouhé měsíce zaznamenává jižní Evropa proti té severní úspěch a to v tak významném rozhodnutí pro průmysl.
Rozhodnutí amerického výrobce přinese Belgii ztrátu 10 tisíc pracovních míst, ale zajistí kontinuitu 15 tisíc dalších ve Španělsku, poznamenává ABC:
Slzy zaměstnanců z Genku kontrastují s úlevou lidí ve výrobním závodě v Almusafes [...] Nacionalistické napětí, které otřásá Belgií, se týká i uzavření továrny v Genku, jejíž modely se budou vyrábět levněji ve Valencii. [...] Přímo uprostřed všech škrtů a uzavírání upevňuje Španělsko svou vůdčí pozici. Po Německu je druhým největším evropským výrobcem v sektoru, který představuje desetinu HDP země a přímo či nepřímo dává práci více než 300 tisícům lidí.
List La Libre Belgique připomíná uzavření továrny Renault ve Vilvorde v roce 1997 a Opelu (General Motors) v Antverpách v roce 2010 a ptá se, zda „neexistuje belgická nemoc“?:
Za uzavření továrny Fordu v Genku jsou nejspíš vysoké platové náklady v Belgii (40,60 eura na hodinu), které jsou téměř dvakrát vyšší než ve Španělsku (22 eur).
Hlavní ekonom banky ING Peter Van Houte v rozhovoru pro belgický deník nicméně uvedl, že „**ignorování problému nákladů v Belgii by sice bylo slepé [...], ale na druhou stranu by bylo rovněž chybné se příliš soustředit na náklady.** V nadnárodních společnostech rozhodují i takové věci jako „velikost země, politická rozhodnutí, strategické vyhlídky“. Z poslední zprávy Světové banky o konkurenceschopnosti vyplývá, že
Belgie se propadla z 20. místa v roce 2008 na 33. pozici v roce 2012. Jiné evropské státy si za stejnou dobu polepšily. To je i případ Španělska, které poskočilo z 62. příčky na 44.