Vyberte si jazyk
„Evropa si oddechla,“ píšekomentátor Daniel Oliveira ve svém blogu pro lisabonský týdeník.
„Obamovo vítězství není odpovědí na naše problémy. Ty se musí vyřešit v Evropě a především v Německu. Ovšem kdyby vyhrál kandidát, který by ztělesňoval finanční brutalitu, řešení krize by to ztížilo. Evropa, na niž Romney nahlíží jako na doupě socialismu, nemá důvod připíjet si šampaňským. Ale může si vydechnout úlevou.“
Berlínský list Der Tagesspiegel připomíná, že před čtyřmi lety byl Obama na Starém kontinentu oslavován jako „mesiáš z Bílého domu, jako ten nejevropštější kandidát, nejzápadnější z kandidátů, *,*jeden z ,našich‘. Ovšem po „čtyřech letech a řadě nesplněných slibů je jasné, že šlo o nedorozumění“, mírní nadšení deník. Pokračuje výčtem zklamání od životního prostředí po šíření míru ve světě a uzavírá:
Ne, čtyři roky po Obamamanii nyní (Obama) představuje pověstné menší zlo. Je na něm, aby zažehl někdejší plamen. Evropa by si měla co nejdříve uvědomit, že během druhého mandátu se bude Obama ještě méně soustředit na chod světa a ještě více na americké národní zájmy.“
A právě proto nebudou Němci „ze znovuzvolení Obamy zrovna nadšeni”, soudí aténský deník To Vima.
Obama jim vadí. Pokusil se sice zastavit řeckou katastrofu, ale nevěří tomu, že by státy a jejich ekonomiku mohly zachránit škrty. […] Obama a Merkelová, Spojené státy a německá Evropa vstupují do nové fáze vzájemných vztahů. […] Obama má čtyři roky na to, aby rozhodl, jestli USA zabrání tomu, že se z Evropy stane německá kolonie, o což se Německo svým způsobem poslední tři roky v dluhové krizi snaží. […] Teď, když má Obama 2 volné ruce, možná nebude jen sedět a přihlížet, jak se Německo „snaží všechny dostat“. To, co se teď bude odehrávat, rozhodne o té nejnásilnější dimenzi německého geopolitického projektu, který přesahuje hranice samotné Evropy.
Na webových stránkách deníku Gazeta Wyborcza vysvětluje Zbigniew Lewicki, proč „není Barack Obama pro svět tou nejlepší volbou. Sice neudělal nic, co by jej diskvalifikovalo, ale nenaplnil očekávání, která před čtyřmi lety vzbuzoval“. Podle profesora amerických studií na Univerzitě kardinála Stanisława Wyszyńského
Evropa zmizela z Obamova radaru. […] Nevím, proč máme takovou radost. Právě zvolený prezident se v posledních letech otáčel k Evropě zády. […] Chápu, že větší státy jako Francie, Německo a Itálie jsou šťastné, že americký prezident nezasahuje do jejich politiky. Ale menší země jako Polsko, jehož bezpečnost závisí na EU a NATO, nemají k oslavám důvod. […] Z vítězství Obamy bude mít radost Rusko, protože on chápe jeho potřeby a touhy“.
Den po amerických prezidentských volbách píše politolog Vicente Palacio v listu El País, že „Evropané se probouzejí po Obamově vítězství s mírnou úlevou“. Evropanům totiž
nabízí druhou šanci. Během prvního mandátu našel Obama Evropu v úpadku, bez dostatečné duševní síly potřebné k tomu, aby se vyšvihla sama nahoru, bez lídrů. Dnes se zdá, že to mají někteří evropští politici jako Hollande či Rajoy snazší, když se snaží získat co největší podíl na sázce na růst znovuzvoleného prezidenta. [...] Evropští federalisté mohou na chvíli zapomenout na vzájemnou zaslepenost, pomalost a neloajalitu a snít o tom, že v Obamovi 2.0 naleznou spojence pro překonání nejednoty EU. […] Lze opět snít o tom, že Obama postaví Evropu do centra svého zájmu a nakonec se změní ve vlajkonoše naší politické, fiskální a bankovní unie. Oživení amerického pracovního trhu, kteří přišlo v poslední fázi kampaně, zmírnilo viditelné dopady evropských úsporných opatření. Ovšem ona zásadní chyba tu stále je. Je otázkou, jak Obama zareaguje v případě, až tato politika bude ohrožovat Spojené státy. V tomto případě budou dny úsporných opatřeních vnucených Angelou Merkelovou sečteny.
"Americký prezident se bude muset vypořádat se čtyřmi tématy, pokud skutečně chce – jak sliboval ve všech koutech své země – nastartovat domácí růst“, píše americký zpravodaj italského deníku Il Sole 24 Ore Mario Platero. Jedno z nich se týká Evropy:
Nemá žádný smysl ztrácet se v rétorice, kterou jsme slyšeli během kampaně, o „socialistické Evropě“ nebo o „Evropě, která brzdí náš růst“. Od summitu zemí skupiny G20 v Los Cabos jde Evropa cestou obnovy, kterou sdílí i Amerika, jež by ji chtěla ještě urychlit. Rozhodně se dnes nedá mluvit o nějakém „atlantické ochlazování“. Hospodářské a obchodní sítě udělaly z Atlantiku jednu velkou ekonomickou kotlinu. [...] Ať nová vláda věnuje Evropě péči a pozornost, kéž ji přestane používat jako hromosvod jiných problémů.
