Podle týdeníku To Vima To Vima šlo o „poslední šanci“. Řecký parlament 7. listopadu odhlasoval úsporná opatření ve výši 18 miliard eur, s nimiž se počítalo v memorandu mezi koaliční vládou Antonise Samarase a trojkou složenou ze zástupců Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky. Z celkového počtu 299 přítomných poslanců hlasovalo 153 zákonodárců pro a 128 proti. Atény budou moct získat od EU a MMF 31,5 miliardy eur a vyhnou se tak na konci měsíce platební neschopnosti. Podle internetových stránek týdeníku však jde o „Pyrrhovo vítězství“:

Cover

Je zřejmé, že vláda vychází z tohoto hlasování notně pošramocená. Socialistický PASOK přišel o šest poslanců, Nová demokracie o jednoho a tyto dvě strany mají jistotu, že třetí koaliční strana, Demokratická levice Forise Kouvelise, bude rozhodnutí vlády podporovat i nadále. [...] Vláda vyzbrojená hlasy poslanců může v této chvíli pouze žádat Evropany o pomoc a dožadovat se co nejrychlejšího odblokování přislíbených financí. Toto „poslední hlasování“ a tato „poslední šance“ se nesmí promarnit. Prostě a jednoduše proto, že by to byl zločin na všech obětech, které řecký národ dosud přinesl.

„Hlasování jako z thrilleru“ a „den hanby“, shrnuje ve dvou titulcích To Ethnos. Hlasování totiž proběhlo až pozdě večer po dlouhých jednáních a pod tlakem více než 70 tisíc demonstrantů shromážděných před parlamentem na protest proti dalším škrtům. Komentátor Jorgos Delastik ve svém sloupku ostře kritizuje obraz, který současná řecká demokracie poskytuje:

Cover

Několik hodin před hlasováním navrhl ministr financí Jannis Sturnaras odhlasovat i snížení platů zaměstnanců parlamentu. Ti mezitím pohotově uspořádali schůzi, na níž vyhlásili stávku. Zmobilizovali tím i policii [což obvykle dokážou jen demonstranti], protože zablokovali vstup do kanceláře předsedy vlády. Ministr financí pod tímto tlakem musel stáhnout svůj návrh. Je to však skvělá ukázka parlamentního cirkusu.

**Ať už byly podmínky přijetí návrhu jakékoliv, nic to neřeší, **varuje deník Kathimerini:****

Cover

Řecko nelze zachránit jediným aktem jako odhlasování zákona. Záchrana Řecka může spočívat jen v dlouhém procesu, který vyžaduje aktivní účast lidu. [...] Řečtí politici musí přestat sázet na to, že se v Evropě změní rozložení sil. Musí přestat obviňovat „konzervativní síly“ ze sociální necitlivosti. Musí přestat spoléhat na střet Washingtonu a Německa Angely Merkelové. [...] Řecko je už zhruba sto let pozůstatkem rozpadlé Osmanské říše. A už je tu zase snaha o jeho západní orientaci. K tomu ovšem bude zapotřebí něco víc než jen prosazení nové hospodářské politiky.