„Evropa bude konečně mít kontrolu nad svými bankami,“ uvádí deník Le Monde po dohodě ministrů financí EU. „Historická smlouva o dohledu nad evropskými bankami, který začne fungovat v roce 2014, byla jednomyslně schválena.“ Text počítá s přímým dohledem Evropské centrální banky nad „finančními institucemi, jejichž společná aktiva dosahují přes 30 miliard eur a představují více než 20 % HDP zemí původu nebo zemí, které získávají evropskou pomoc“, vysvětluje deník. Týkat se bude 150 až 200 bank z celkového počtu 6 000, které jsou v EU registrovány.

Francouzský deník v redakčním komentáři vítá tento „velký skok vstříc bankovní unii, jejímž cílem není zamezit válce, ale smrti eura“.

Cover

Myšlenka bankovní unie se prosadila, když španělským bankám hrozil na jaře 2012 kolaps. Evropané, kteří byli krize ušetřeni, museli bankrotující banky přímo rekapitalizovat, aby se sami zachránili. Němci proto právem vyžadovali, aby dlužné finanční instituce byly pod dohledem ECB. Tato první etapa nyní úspěšně skončila. (...) Dohled je pouze předběžnou podmínkou a musí se k němu přidat evropský mechanismus, který bude mít na starosti řešení krizí a rekapitalizaci. (...) Systém společného ručení vkladů by potom bankovní unii završil. Ta je velmi potřebná, nicméně Berlín ji stále odmítá. Máme k ní zatím tak daleko, jako k unii federální.

Podle šéfredaktora evropského zpravodajství BBC Gavina Hewitta je smlouva ministrů financí „novým příkladem toho, jak se z krize eurozóny rodí nová Evropa, ne zcela vlastní volbou, ale z čisté nutnosti přežít. Někteří jsou jejím směrováním zneklidněni, a nejen v Británii“. Na německé straně se hospodářský deník Handelsblatt míní, že smlouva znamená „velmi dobrou zprávu“ především pro evropské daňové poplatníky:

Cover

Byl nejvyšší čas odebrat tuto zodpovědnost národnímu dohledu. Tyto instituce byly pod vlivem politiků, kteří se neustále snažili držet nad svými bankami ochrannou ruku a bránit tak nezbytným ozdravným opatřením. Příkladem toho je Španělsko a stejně tak i Kypr. (...) Radost mohou mít i němečtí poplatníci. Neúspěch německého bankovního dohledu je stál víc, než záchrana Řecka. Doufejme, že [Evropská] centrální banka se úkolu zhostí lépe. Hůř by to totiž už snad ani nešlo.

Ale z ambiciózní myšlenky vést Evropu ke skutečné bankovní unii už téměř nic nezbylo, lituje portugalský Diário Económico. Podle hospodářského deníku

nám představitelé EU celé roky líčili myšlenku bankovní unie jako systémového řešení krize eura. Mělo jít o zárodek budoucí evropské hospodářské a politické unie. Ale ani několik měsíců později se problémy stále nepodařilo vyřešit. Pocit naléhavosti se ale vytratil, a stejně tak nadšení. Pouze částečná realizace teoreticky výborné myšlenky krizi nevyřeší. Naopak systém bankovního dohledu oslabí, alespoň krátkodobě.

Podle deníku El País je smlouva o bankovní unii „plná technických výrazů, ve skutečnosti však otázka zůstává stejná: kdo skutečně vládne“. A odpověď je jasná – Německo. Tomu se podařilo vyjmout lokální banky (záloýžny a spořitelny) z kompetencí jednotného dozoru:

Cover

Německo tak stran fondů společného ručení prosadilo řešení takříkajíc „light“ (které bude jednoduše znamenat sjednocení národních fondů) a navíc dosáhlo podstatného odkladu co vzniku fondů pro bankovní likvidaci. Tento mechanismus (který má v případě nutnosti banky rozložit), mohl být v jistém okamžiku možností, jak do smlouvy zadními dveřmi dostat princip vzájemné zodpovědnosti za problémy eurozóny. Německu se podařilo dosáhnout odkladu i ve většině dalších otázek, navzdory odporu Itálie, Francie a zejména Španělska, které je finančně ohroženo nejvíce.