„Itálie truchlí nad masakrem přistěhovalců,“ zní titulek listu Corriere della Sera. V úvodníku milánského deníku připomíná komentátor Gian Antonio Stella velký počet lidí, kteří se od roku 1988 během pokusu přeplout Středozemní moře utopili. Podle blogu o imigraci Fortress Europe jich bylo nejméně 19142. Stela píše, že krátce před tragédií obvinila Rada Evropy Itálii, že se stala magnetem pro imigranty, jelikož je od imigrace dostatečně neodrazuje. Jiné instituce EU přitom podobné „odstrašující“ politiky pravidelně kritizují.

Cover

Ta samá Evropa, která se nám každý den snaží plést do našich rozhodnutí, jelikož se týkají všech, přitom odmítá nést spolu s námi břemeno ostrahy jižních hranic. (...) Xenofobní námitky Itálie jsou neopodstatněné. Ve Švédsku připadá 9 uprchlíků na každých 1000 lidí, v Německu je to 7 a v Nizozemsku 4,5, zatímco v Itálii jen jeden. Avšak tyto lidské vlny nemohou už dál být pouze italským problémem. Týkají se všech. (...) Brusel by se měl do Lampedusy vydat a spočítat mrtvé – jsou totiž i jeho obětmi.

Podle německého týdeníku Der Spiegel je neštěstí u Lampedusy „selháním celé Evropy“.

Cover

O apokalyptické scény nebyla nouze: 500 lidí, kteří padají z hořící lodi, aniž by mnoho z nich umělo plavat. To, co se [4. října] přihodilo u středomořského ostrova Lampedusa, otřáslo celou Evropou. Maličký ostrov se cítí být zcela osamocen a neděje se tak poprvé. Od roku 1999 tu ztroskotalo přes 200 000 osob, které z Afriky či Asie prchaly před válkou, hladem a bídou. Podle odhadů zahynulo při pokusu o přeplavení 10 000 až 20 000 lidí. Jen od ledna 2013 se na Lampeduse vylodilo 22 000 uprchlíků. Ostrov je symbolem neúspěchu evropské přistěhovalecké politiky.

Stejně vyznívá i titulek španělského listu El País: „Tragédie ilegálních přistěhovalců je hanbou Evropy“. List informuje, že většina cestujících ze ztroskotané lodi pocházela ze Somálska a Eritrey a prchala před hladem a válkou. Ti, kteří přežili, tvrdí, že navzdory volání SOS projela v jejich blízkosti tři cizí plavidla, aniž by změnila kurz a vydala se uprchlíkům na pomoc. Podle deníku „krize lidí, vyhnaných z domu [válkou či hladem] Evropou otřásla“.

Cover

Až když dojde k velkému neštěstí – a toto je jedno z největších ztroskotání, jaká jsme kdy viděli – otočí se zraky všech na 5000 obyvatel ostrova, jejichž starosta, otrávený permanentní hluchotou italských i evropských úřadů, poslal v únoru Evropské unii dopis, ve kterém se tázal: „Jak velký hřbitov máme u nás na ostrově mít?“

V článku s titulkem „Tragédie u Lampedusy“ píše Gazeta Wyborcza, že „Sicilská úžina se stala hrobem Afričanů, kteří snili sen o evropském ráji“. Deník navrhuje, že možností, jak tlak na Itálii a Řecko, které je rovněž zaplaveno uprchlíky, zmírnit, by bylo urychlit přesun uprchlíků do středisek v jiných zemích EU, kde by mohly jejich žádosti být vyřízeny. Když však byl podobný návrh nedávno v Bruselu přednesen, státy mimo středozemní oblast, včetně Polska, „nechtěly o něčem takovém ani slyšet.“ Gazeta uzavírá:

Cover

Jako Evropané neděláme dost pro to, abychom podobným tragédiím zabránili. (...) Ani Italové, ani jiní Evropané ilegální, nevzdělané a chudé přistěhovalce nechtějí. A zefektivňování monitorovacího systému ve Středozemním moři, na který dohlíží Brusel a který má pomoci tonoucí zachraňovat, je přetěžký úkol.

V listu De Volkskrant, se komentátorka Sheila Sitalsingová rozhořčuje nad pokrytectvím, které v Evropě vládne. Imigrační politika EU se podle ní omezila na

Cover

neustálé hádky, snahu zbavit se špatného svědomí a dívat se jinam. Už mnoho let se země jižní Evropy s obtížemi snaží přidat své obrovské problémy s imigrací na bruselskou agendu. Přitom nás varují: „Nemůžeme je ani dál přijímat, ani nechávat zahynout, ani posílat zpět domů – tak nám přece pomozte!” A země severu jim odpovídají: „Držte je od nás pořádně daleko!“ Jistě, válka v Sýrii nám připadá ohavná a události na africkém kontinentě často nepříjemné. Podporujeme i arabské jaro. Ale především nechceme, aby to bylo interpretováno jako pozvání k masivnímu stěhování se do Amsterdamu, Paříže nebo Berlína.

„Přes 100 mrtvých v námořní tragédii u bran Evropy’“ zní titulek deníku The Guardian. Ten kritizuje skutečnost, že „dnes potřebujeme okázalou tragédii, aby se lodě s přistěhovalci dostaly na titulní stránky.“ Zahraniční dopisovatel deníku Jack Shenker píše, že existuje hluboká propast mezi těmi, podle nichž by evropskou prioritou číslo jedna měla být záchrana životů přistěhovalců, a těmi, kdo věří, že nejdůležitější je ostraha hranic.

Cover

Stále chybí politická vůle zaručit, že zranitelní migranti nepropadnou mezi skulinami složitého systému hraničních a záchranných opatření a vzájemně se prolínajících oblastí soudní pravomoci.

Lisabonský deník Público přináší redakční komentář pod titulkem „Lampedusa a hanba Evropy“, ve kterém píše:

Cover

Z oblasti Středozemního moře, která byla už od starověku křižovatkou a centrem civilizace, se stal vyhlazovací tábor. Jak jednou řekl papež, na jejích březích kvete dnes jen lhostejnost – lhostejnost ke smrti a tragédii. „Zázračné řešení neexistuje,“ prohlásila italská ministryně zahraničí Emma Boninová. Zázraky neexistují. Strachem a krizí zničená Evropa, která se od ostatních bude izolovat, přestane být Evropou, pokud nepochopí, že tato smrt ve Středomoří je i její vlastní smrtí.“