Kontroverzní smlouva mezi francouzskými energetickými giganty EDF a AREVA a jejich čínskými partnery CGN a CNNC na stavbu dvou nových jaderných reaktorů elektrárny Hinkley Point v hrabství Somerset v jihozápadní Anglii umožní vytvořit 25 000 nových pracovních míst. Ta sice britská ekonomika naléhavě potřebuje, zaplatí však za ně vysokou cenu: garantovanou sazbu za elektřinu, která představuje dvojnásobek současné velkoobchodní ceny, obavy z velké čínské investice do projektu (30-40 % z celkové částky), nemluvě o rizicích, která jaderná energie představuje pro životní prostředí.

„Cena, kterou za jadernou energii platíme, je možná příliš vysoká, alespoň nám ale zaručí dlouho chybějící jistotu,“ píše list The Daily Telegraph, který zároveň lituje, že „abychom přilákali francouzské a čínské státní firmy, museli jsme jim nacpat ústa zlatem“. Deník pokračuje:

Cover

Jak je možné, že národ, který byl dříve světovou jedničkou v oblasti jaderné technologie a má hojné zdroje uhlí, ropy i zemního plynu, se stal závislým na Francii a Číně, bez nichž si již sám nedokáže doma rozsvítit? Do této pozice nás dostala dlouhodobě chaotická energetická politika. Je skandální, že když naše elektrárny začaly pomalu chátrat – a situaci ještě zhoršila série britských emisních cílů a evropských směrnic – vláda se jejich obnovou téměř nezabývala.

Redakční komentář listu Financial Times naopak tvrdí, že Británii k volbě jaderné energie donutil Zákon o klimatických změnách z roku 2008, který si vytyčil příliš optimistické cíle pro snižování uhlíkových emisí. Deník píše:

Cover

Za skutečnost, že potřebujeme jaderné elektrárny, aby nám doma nezhasla světla, může fakt, že se Británie vzdala možných alternativ, když souhlasila se cíli snižování emisí, jenž patří k nejpřísnějším na světě. Jestliže se zákonodárci domnívají, že tyto závazky lze ospravedlnit i dnes, když vyšla na světlo jejich skutečná cena, měli by to veřejnosti vysvětlit. Pokud ne, ať zařadí zpětný kurz. Fakt, že by se tím uvedli do trapné situace, není důvodem, proč na Británii uvalovat břímě nákladů, které si nemůže dovolit. […] Země by se nyní měla sama sebe zeptat, zda je schopná udržet si v závodě snižování emisí tak velký náskok, zatímco jiné země se jen pomalu šourají vpřed.

Podle deníku The Times, jsou důvody pro uzavření smlouvy nabíledni: „Británie jadernou energii potřebuje. Smlouva […] na sebe nechala dlouho čekat a je vítaným rozhodnutím.“ Redakční komentář listu nicméně dodává, že vzhledem k finanční pozici EDF měla britská vláda vyjednávat agresivněji:

Cover

Vláda si měla od EDF vydobýt výhodnější podmínky. Británie potřebuje novou jadernou kapacitu, ale smlouva je kriticky důležitá i pro francouzskou společnost, zvláště poté, co cena výstavby její elektrárny Flamanville v Normandii vysoce přesáhla očekávání. Británie musí na základě zákona Climate Change Act z roku 2008 dosáhnout určitého snížení emisí skleníkových plynů. A jaderná energetika je navzdory obrovským výdajům, nejlevnějším způsobem, jak toho dosáhnout. Náklady na obnovitelné zdroje energie jako mořské větrné elektrárny jsou o hodně vyšší.

Francouzský server Mediapart píše, že je to „od neštěstí ve Fukušimě na jaře 2011 vůbec poprvé, co se evropský stát rozhodl pro výstavbu nového jaderného reaktoru“. Server však zároveň upozorňuje, že

Cover

dohoda mezi Londýnem a EDF musí ještě proplout úskalími Evropské komise, která má rozhodnout, zda se jedná o státní finanční pomoc, či ne. Britská vláda by měla Bruselu předložit svou žádost už tento týden.

List La Croix se domnívá, že rozhodnutí Londýna je „ohromující, a ačkoliv v Británii o ní panuje relativní shoda, ve Francii a Evropě jistě řadu lidí šokuje“. Deník zdůrazňuje, že „jaderná energie se stala základní osou spolupráce“ mezi Londýnem a Paříží, „spolu s otázkami bezpečnosti a velkými diplomatickými tématy“. Za smlouvou vidí také politické rozhodnutí britské vlády:

Cover

Velká Británie je velkým stoupencem jednotného evropského trhu bez obchodních bariér. To, že otevřela brány svého trhu francouzské energetické jedničce, jí dá do ruky další argument pro volný obchod.

V Německu, kde přitom havárie ve Fukušimě uspíšila odvrat od jaderné energie, považuje list *Die Welt“, britské rozhodnutí za pochopitelné, jelikož nová elektrárna „bude využívat reaktory nové generace, které vyrábějí energii bezpečněji a s pomocí menšího množství uranu, než ty předchozí“. Navíc, jak deník vysvětluje,

Cover

Britové mají méně možností [než Němci]. Téměř polovina energie vyráběné v Británii pochází ze zásob zemního plynu v Severním moři, které se rychle krátí. Návrat k uhlí je kvůli ambiciózním ekologickým cílům vyloučen. A radikální změna v energetice, která se po vzoru Německa změní na festival státních dotací, taky není pro Brity příkladem hodným následování. […] Výstavba nových elektráren by dokonce mohla být lukrativní.

Naopak deník Tageszeitung se k rozhodnutí staví velmi kriticky:

Cover

Britská volba není pro jaderný průmysl vítězstvím, ale definitivním přiznáním porážky, jelikož jednou provždy pohřbila argument, že jaderná energie je levnou alternativou. Nejenže se britská vláda musela zaručit za velkou část investic do nového reaktoru v Hinkley Point, ale musela rovněž dodavatelům elektřiny přislíbit pevnou cenu ve výši téměř 11 euro centů za kWh. To je víc, než dnes němečtí spotřebitelé platí za energii z velkých solárních elektráren nebo větrných parků.