„Úrokové sazby v Evropě se blíží nule,“ píše *Die Presse, který připomíná, že 0,25 % je „nejnižší mírou od zavedení eura“. Vídeňský deník vysvětluje, že ECB se tímto opatřením pokouší bojovat s nebezpečím deflace – snížení indexu spotřebitelských cen by mohlo vést k poklesu spotřeby – jelikož inflace je na nejnižší úrovni (0,7 %) od roku 2009. Zároveň s tímto vývojem očekává Evropská komise v eurozóně v letech 2013 a 2014 1,5% zvýšení cen. Podle deníku

Cover

Mnoho odborníků snížení úrokové míry očekávalo, protože ECB tak pouze potvrzuje svou snahu pokračovat v politice levných peněz. Překvapivé je to, jak rychle zareagovala. […] Současné snížení jí ale už mnoho manévrovacího prostoru do budoucna nenechává, ačkoliv podle guvernéra ECB Maria Draghiho banka ještě o všechny své karty nepřišla.

Svým snížením úrokové míry „se ECB zavázala, dát finančním trhům k dispozici levné peníze […] o pozitivních účincích tohoto opatření však lze debatovat,“ vysvětluje v Německu list Süddeutsche Zeitung, který na své titulní stránce hlásí, že „Peníze ještě nikdy nebyly tak levné“. Co se podle deníku týká spořitelů,

Cover

Toto zdánlivě abstraktní rozhodnutí bude mít na jejich životy přímý dopad. Levné peníze by mohly vést k inflaci a snížit hodnotu úspor milionů Evropanů. Brzy jim už nebudou na klasických vkladních a spořících účtech naskakovat žádné úroky.

„ECB překvapila snížením úrokové míry,“ píše v titulku milánský deník Il Sole 24 Ore, podle něhož vysílá rozhodnutí Frankfurtu dvojí signál. Jeden je určen trhům, druhý vládám:

Cover

ECB je na jedné straně nezávislou centrální bankou, jejíž měnová politika se vždy snaží především o stabilitu. Je si vědoma rizika deflace a proto se příliš nezabývá tím, zda si svým rozhodnutím znepřátelí jestřáby i holubice zároveň. Na druhé straně se její politika neustále potýká s neschopností národních vlád i Bruselu vytvořit takové národní a evropské politiky, které jako jediné povedou k růstu – tedy politiky strukturálních změn.

Pařížský list Les Echos na titulní straně hlásí, že „ECB mobilizuje proti deflaci a silnému euru.“ Hospodářský deník nešetří chválou na adresu guvernéra frankfurtské instituce Maria Draghiho, která má podle něj „nesporný talent mařit očekávání trhů a zároveň je uklidňovat“. Je pravda, uznává deník,

Cover

že čtvrt bodu se nezdá být tolik – na rozpohybování stále ztuhlé evropské ekonomiky to jistě stačit nebude. Ale přitom to není málo. Jde o novou demonstraci „Draghiho metody“. Ve srovnání s jeho předchůdci má [Draghi] zcela jiný styl – je proaktivnější, pragmatičtější a zároveň i pružnější. Je více ochoten hrát si s mantinely mandátu centrální banky. […] ECB nás bezpochyby v budoucnu ještě mnohokrát překvapí, jelikož navzdory mnoha předsudkům zatím nevyčerpala všechnu svou munici.

„Další snížení úrokové míry. Co to do ECB vjelo?“ ptá se De Volkskrant na své titulní straně. Podle amsterdamského deníku bude mít rozhodnutí negativní dopad na konkurenční výhodu severoevropských zemí. Je to proto zcela poprvé, píše deník,

Cover

co rozhodnutí nebylo přijato jednohlasně. Z třiadvaceti členů ECB hlasovalo hned několik proti. Je téměř jisté, že nesouhlas vyšel z řad severoevropských zemí a že jeden z opozičních hlasů patřil i šéfovi Bundesbanky Jensi Weidmannovi.