„Co zbude za rok z eurozóny? Tato otázka nám může připadat neurvalá a nemístná,“píše Jean-Marc Vittori v Les Echos, „přesto je to po hrozivém sledu událostí posledních týdnů otázka nevyhnutelná.“ Podle francouzského editorialisty totiž

Cover

„začínají být tam, kde se řídí měnová politika, tedy v Evropské centrální bance, neshody patrné už i na úrovni vedení. Je pravda, že v těchto bouřlivých časech představuje měnová politika riskantní umění. Tím, že centrální banky tisknou bankovky, aby mohly masivně nakupovat státní dluhopisy, porušují principy, jež zdůvodňovaly jejich nezávislost. Takto vytvořené peníze by mohly jednoho dne živit inflaci. V takové situaci se nelze divit, že je jak pro americkou Fed, tak ECB čím dál obtížnější dosáhnout konsenzu. Diskuze ale byly až doposud tlumené. Jürgen Stark zašel svým odchodem z vedení ECB dál. Zpochybnil možnost, že by osud jednotné měny mohl být definován společně. […] Němci mají s politikou ECB přinejmenším dva problémy, jimiž je již zmíněný nákup státních dluhopisů a příliš nízká úroková sazba pro jejich zemi, která jako jediná v eurozóně podléhá inflačním tlakům. Tyto dva problémy mají dvě možná řešení. Řešení horní cestou, která znamená vytvoření evropského federálního státu. A řešení dolní cestou, která končí rozpadem eurozóny. Vzhledem k rozsahu problémů vyžadujících řešení bude třeba rozhodnout se rychle.“ – Les Echos

De Volkskrant se ke schopnosti Řecka splácet dluh staví skepticky. „Prodej státních podniků k ničemu nevede,“soudí amsterdamský deník a dodává, že „i když Atény slíbily získat privatizací státního majetku do konce roku pět miliard eur, zatím jim nevynesla skoro nic“. Tři měsíce poté, co se řecký parlament zavázal trojce (ECB, MMF, Evropská komise), že do konce září provede privatizaci státního majetku za 1,3 miliard eur,

Cover

„uskutečnila řecká vláda ze slíbených reforem jen malou část: Prodán byl jen malý podíl v telekomunikační společnosti za 390 milionů eur […] Objevilo se několik pokusů prodat národní loterii, ale pokaždé se ukázalo, že to byla jen prázdná politická gesta. Každý si nakonec našel nějakou výmluvu, a prodej nebyl nikdy dokončen.“ – De Volkskrant

Španělsko se obává dopadů řecké krize: „Riziko, že Řecko v říjnu zbankrotuje, ohrožuje Španělsko,“ píše El Mundo. V okamžiku, kdy riziková prémie španělských dluhopisů překročila nebezpečnou hranici 370 bazických bodů, a to i „navzdory masivnímu nákupu dluhopisů, který provedla ECB“,deník soudí, že „si řecká krize žádá uzavření hospodářské dohody [ještě] před 20. listopadem“, kdy se mají konat parlamentní volby:

Cover

„V takto nanejvýš ožehavé situaci by se měl [premiér José Luis] Zapatero s vervou pustit do nezbytných reforem, ale předseda vlády nás zavedl do labyrintu. Tím, že svolal volby se čtyřměsíčním předstihem, zatáhl zemi do patové situace, a to do té míry, že dokonce i samotná vláda, která rezignovala na dotažení několika klíčových hospodářských reforem, byla Evropou jmenovitě právě kvůli této neefektivitě přinucena schválit ústavní reformu [kterou se do ústavy zavádí zlaté pravidlo vyrovnaného rozpočtu].” – El Mundo

„Zbývá už jen jediná možnost, a to je, že Zapatero převezme situaci do svých rukou, sejde se co nejrychleji s [šéfem pravicové opozice Marianem] Rajoyem a [kandidátem socialistů Alfredem Pérezem] Rubalcabou a společně urychlí některá strukturální opatření, jako je úprava kolektivního vyjednávání nebo efektivnější reforma trhu práce, které bude španělská ekonomika potřebovat pro nadcházející roky.“

Cover

Co se týče zemí, které nesdílejí společnou měnu, panují zde jisté obavy spolu se snahou nenechat se vystrnadit z rozhodovacích procesů o budoucnosti eura. „Polsko chce rozhodovat o osudu eura,“ píše Dziennik Gazeta Prawna, který informuje o včerejší schůzce [12. září] představitelů vlád Polska, České republiky, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Lotyška a Litvy v Bruselu, na níž státníci projednávali „společné stanovisko k posílení spolupráce s eurozónou“. Schůzka proběhla v kontextu blížících se jednání o „úpravě Lisabonské smlouvy a transformaci měnové unie v unii fiskální“, která by měla započít po říjnovém a prosincovém zasedání Evropské rady. „Polsko buduje koalici zemí, které chtějí přistoupit k euru, a v souvislosti s tím se dožaduje práva účastnit se diskuzí o měnové unii. Varšava nechce, aby rozhodnutí o její budoucnosti padala jedině v Berlíně a Paříži.“ – Dziennik Gazeta Prawna