Vyberte si jazyk
Co jsme všechno neslyšeli po světových finančních otřesech v roce 2007-2008! Rezolutní rozhodnutí padala jedno za druhým: mezinárodní finance je třeba lépe regulovat, daňové ráje nemilosrdně potírat, zkrátka musíme učinit přítrž černým dírám v systému kamuflujícím podvody. Londýnský summit zemí G20 přišel se samými ctnostnými závěry.
Státy sdružené v této skupině slibovaly „opatření proti daňovým rájům“, hrozily sankcemi a bez ustání ujišťovaly, že „doba bankovního tajemství je pryč“. Po krizi na Kypru, který patří k oblíbeným daňovým rájům ruských oligarchů a dalších milovníků netrasparentní správy bankovních kont, přišla řada na Francii, která se ocitla ve víru aféry Cahuzac, skandálu celonárodního rozměru, který zpochybnil poctivost a transparentní jednání, které očekáváme od každého politického představitele, tím spíše od vysokého státního činitele.
Chapadla sahají daleko
Aktuální dění je často závratným sledem událostí. Aby bylo jasno: pátrání, jehož výsledky dnes začal Le Monde publikovat [v partnerské spolupráci s deníky Guardian, Süddeutsche Zeitung, Le Soir a Washington Post] a který se snaží proniknout do zákoutí daňových rájů a odhalit jeho neprůhledné fungování i ty, kdo na nich profitují, nevycházel ani z rozruchu kolem Nikósie, ani z oplétaček pana Cahuzaca.
Investigativní šetření bylo zahájeno už před několika měsíci. Opírá se o obří databázi odhalující podsvětí daňových rájů, k níž získalo mimořádný přístup mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Ti podrobně prozkoumali, porovnali a uvedli do vzájemných vztahů celkem 2,5 milionu dokumentů. Výsledek: rozkrytí chapadlovité sítě stínového bankovnictví. V záplavě dokumentů figurují dvě francouzské banky a jméno bývalého pokladníka prezidentské kampaně Françoise Hollanda z roku 2012 Jeana-Jacquese Augiera, který tvrdí, že zprostředkováním výhod daňového ráje čínskému parnerovi nic nelegálního neudělal.
Ekvivalent HDP Japonska a USA
Rozebírat jednotlivé příklady je sice vzrušující, nesmí to ale zastínit podstatu problému: daňové ráje představují hrozbu pro demokracii. Utajováním informací podkopávají právní stát. Jsou příležitostí pro podvodníky všeho ražení. Nahrávají zpronevěře veřejných financí ve státech, kde kvete defraudace a korupce. Ve světě takřka bezmezné právní kreativity se za účelově založenými společnostmi skrývají kolosální částky. Jmění, které v nich mají bohatí střadatelé uloženo, odpovídá HDP Spojených států a Japonska dohromady.
Ve světle tohoto bádání nebude moci nikdo tvrdit, že se politici navzdory svým tvrzením skutečně snažili jednat. Je třeba zpřísnit předpisy, způsoby kontroly, přeshraniční spolupráci. Boj proti praní špinavých peněz vede touto cestou. A západní banky, které si hoví v netransparentních transakcích, se jen těžko vyhnou jasné odpovědi. Přinejmenším pokud chtějí, aby jejich přísaze na „etiku“ v době krize někdo věřil.
