Vyberte si jazyk
„Večerní šero se sneslo, ale barbaři nepřišli. Od hranic se vrátili emisaři: ‚Barbaři už nejsou!‘ řekli. Co bude teď s námi bez barbarů? Ti lidé byli přece jen řešením...“ Tak končí báseň „V očekávání barbarů“ od řeckého básníka minulého století Konstantina Kavafise (1863-1933).
V posledních dnech bohaté západoevropské země znovu objevily tisíciletou hrozbu barbarů, tentokrát v podobě jejich chudých příbuzných z východní části Evropy. Minulý týden vytáhl britský premiér z rukávu sérii opatření k omezení přístupu rumunských a bulharských občanů na britský trh práce a k britským sociálním dávkám. Přitom od 1. ledna 2014 měly poslední restrikce tohoto druhu zmizet.
Londýnem vyhlášená karanténa vyvolala v Bruselu poměrně vlažný protest a v řadách bulharské diplomacie naopak o něco energičtější reakci než obvykle. V následujících dnech se k Británii připojily Německo a Francie, které rovněž oznámily dodatečná restriktivní opatření pro Bulhary a Rumuny. Velká koalice Angely Merkelové sdružující levici a pravici se zavázala, že skoncuje s „neodůvodněným vymáháním sociálních dávek“. Také Hollandova socialistická vláda ve Francii sdělila, že v tomto směru podnikla příslušné kroky.
Znepokojivé tendence
[[Když se tři nejmocnější státy EU současně rozhodnou stavět bariéry, znamená to, že se něco děje.]] Německo tvrdí, že v první polovině roku 2012 přijalo zhruba 550 000 imigrantů, což představuje meziroční nárůst 11 %. Dvě třetiny jsou občané EU, z nichž většina pochází z východní Evropy. Berlín ale konstatoval také nárůst imigrace z jižní části Evropy: + 39 % Španělů, + 41 % Italů a + 26 % Portugalců.
Tento příliv sice pro zemi s 82 miliony obyvatel nepředstavuje žádné nebezpečí, nicméně vypovídá o některých znepokojivých tendencích. Předně o tom, že dluhová krize postihla zejména jih kontinentu a spustila vlnu imigrace z těchto zemí, která se připojila k imigraci z východní Evropy. A dále o tom, že si čím dál významnější postavení na severoevropské a západoevropské politické scéně dobývají nacionalistické, separatistické a antievropské strany. V Británii se Strana nezávislosti Spojeného království prosazuje v debatách stále výrazněji a to, že nemá poslance, je způsobeno jedině specifickým většinovým způsobem hlasování.
Kořist bulváru
Názory Britů na toto téma se podle průzkumů radikalizují a mnoho se jich shlédlo v ještě extremističtější [Britské národní straně] (BNP)(4368501). Ve Francii vane vítr do plachet Národní frontě, dynastické straně Jean-Marie Le Pena, a to do té míry, že občas někteří ministři jako Manuel Valls musí udat kampaním proti Romům mimořádně ostrý tón. V Německu drží extremistické choutky na uzdě přísná legislativa.
Evropa roku 2013 se zkrátka velmi liší od té, do níž Sofie a Bukurešť vstupovaly s fanfárami v roce 2007. O jednotě, která konečně zavládla na Starém kontinentu, nebo o civilizačním přínosu demokracie a tržní ekonomiky už dnes neslyšíme ani slova. Naopak chudí imigranti (především Romové) z Bulharska a Rumunska se stávají snadnou kořistí senzacechtivých a bulvárních časopisů. Trochu jako syrští běženci v Bulharsku...
