Vyberte si jazyk
Je studený večer, prší. Milfordský fotbalový klub Gaelic má právě trénink. Klub by měl slavit nedávný úspěch v místní pohárové soutěži, místo toho tu ale panuje ponurá nálada. Dva z hráčů se totiž brzy mají stěhovat do Kanady.
„Emigrovat chci jen kvůli práci,“ říká osmadvacetiletý stavař Anthony McPaul. „Snažil jsem se hledat tady, ale jen tu a tam mě zaměstnají na jediný den.“
McPaul je jedním z jednačtyřiceti členů klubu, kteří Milford od začátku irské finanční krize v roce 2008 opustili. Mnozí emigrovali do Austrálie a Kanady. Jiní se odstěhovali do Dublinu, kde jsou konečně vidět náznaky hospodářského oživení, zatímco v prosinci se Irsko chystá opustit mezinárodní záchranný program.
Podle nejnovějších údajů se země v druhém čtvrtletí letošního roku konečně dostala ven z recese. Nezaměstnanost klesá a ceny nemovitostí, které se v minulých pěti let propadly na polovinu, znovu stoupají. Ekonomika je ale stále křehká a mnohé naznačuje, že oživení je spíše dvourychlostní - zatímco města jako Dublic, Cork a Galway jsou na tom hospodářsky lépe, jiné, především venkovské oblasti stagnují.
Ceny domů v Dublinu v posledním roce vzrostly o 10 % a makléřská firma CBRE předpovídá, že ceny obchodních nemovitostí by se v roce 2013 mohly zvýšit až o 20 %. Mimo Dublin však ceny stále klesají a desítky tisíců domů a obchodních objektů zejí dál prázdnotou.
Jeden emigrant každých šest minut
V Dublinu je 12% nezaměstnanost, na jihovýchodě Irska však její míra dosahuje až 18,3 %. Zatím poslední provedená analýza, která v polovině roku 2011 srovnávala jednotlivé regiony země, ukázala, že v Donegalu, venkovské oblasti na severozápadě Irska, je bez práce každý čtvrtý člověk. Procházka po hlavní ulici v Milfordu, kde vidíme řadu uzavřených obchodů, cedulí s nápisem „K pronájmu“ a opuštěný hotel s rozbitými okny a odlupující se fasádou, je dokladem, že do těchto končin hospodářské oživení zatím nedorazilo.
„Město pomalu umírá vestoje. Obě banky zavřely, což zadusilo obchodní střed města“, říká John McAteer, redaktor místního listu Tirconaill Tribune. „Milford je mikrosvětem rozsáhlejší choroby, která sužuje irský venkov. Jediné, co z Donegalu vyvážíme, je naše mládež,“ dodává.
Emigrace je součástí irského života již dlouhé generace, avšak stavební boom v době hospodářského rozmachu „keltského tygra“ přinesl dobře placenou práci, což mladým umožnilo zůstat ve venkovských oblastech, kde vyrostli. Propad cen nemovitostí vše změnil. Pracovní místa ve stavebnictví zmizela, na státní sféru vláda uvalila zákaz najímání nových pracovníků a sektor služeb se prudce zmenšil.
Dnes Irsko ztrácí jednoho emigranta každých šest minut, což je od 80. let, kdy evidence začala, rekord. Důsledkem je vylidňování venkovských oblastí, především co se týče ekonomicky aktivních lidí ve věku 18 až 65 let.
Kvalifikovaní Dubliňané
„Ohrožuje to samotnou strukturu společného soužití,“ říká předseda milfordského fotbalového klubu Gaelic Pat Curely, podle kterého se řada místních klubů potýká s nedostatkem hráčů. „Vláda musí zakročit,“ tvrdí.
Dublin, který si uvědomuje křehkost domácí ekonomiky, zvažuje možnost uvolnit některá z opatření, která by v rozpočtu, jež má být ohlášen příští měsíc, měla státu uspořit až 3,1 miliard eur. Čelí však odporu ze strany svých mezinárodních věřitelů, kteří se obávají, že pokud Irsko sleví ze svých závazků, mohlo by to snížit důvěru investorů.
V oblastech, kde chybí pracovní místa, si takový argument nachází podporu jen těžko. Minulý týden se o 15 míst obsluhy v nákupním domu Shaws v Longfordu přihlásilo 1000 lidí. Ve Fosse, městečku v hrabství Kerry, se zase o 15 učňovských míst ve společnosti vyrábějící jeřáby přihlásilo 435 lidí.
Situace je lepší v Dublinu a Corku, kde irská státní investiční agentura přitahuje rekordní počet projektů, především v oblasti technologií. Do obou největších irských měst mířilo 75 % z celkového počtu 144 nových nadnárodních investic – do Donegalu pouze jedna.
„Pro Dublin jsme se rozhodli v první řadě kvůli dostatku talentovaných pracovníků. Věděli jsme, že tu najdeme dobré inženýry,“ říká Fidelma Healy, provozní ředitelka firmy Gilt Ireland. „V této oblasti je cítit svěží mladý duch. A sídlí tu řada dalších společností – Google, Twitter, LinkedIn, eBay,“ dodává.
Převis nabídky brzdí investice
Dříve opuštěná oblast dublinských doků se s přílivem internetových společností zcela změnila. Ve čtvrti zvané „Silicon Docks“ soutěží lesknoucí se kancelářské budovy ze skla a oceli o místo s módními hotely a plnými kavárnami. Mladí vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, z nichž mnozí jsou cizinci, mají vysoké platy, což pomáhá místní ekonomice.
„Města jsou motorem růstu zaměstnanosti a daří se jim mnohem lépe než venkovu, kde zcela chybí velcí zaměstnavatelé, kteří by mohli být měřítkem pro ostatní,“ říká Anne Heratyová, ředitelka náborové agentury CPL Resources.
Kvůli nedostatku kvalitních silnic, železnic a infrastruktury pro vysokorychlostní internetové připojení jsou regiony jako Donegal pro zahraniční investory méně atraktivní než města. Nadbytek nevyužitých obchodních, hotelových i soukromých nemovitostí v regionech a venkovských oblastech navíc brzdí investice a rozvoj stavebnictví.
Letterkenny, které bylo v době ekonomického boomu nejrychleji rostoucím městem v Irsku, je plné opuštěných nemovitostí a poloprázdných nákupních center. Majitelé obchodů utrpěli od začátku krize v roce 2008 obrovský pokles tržeb a změnu k lepšímu zatím nevidí.
„V Dublinu je oživení opravdu cítit, říká se, že by se mohlo rozšířit na zbytek země a my zůstáváme optimističtí – zatím se tak ale nestalo,“ říká Alfie Greene, zakladatel firmy Greener Shoes. Jako mnoho dalších podnikatelů v Letterkenny, i Greene by si přál, aby vláda úsporná rozpočtová opatření uvolnila. „Kdyby rozpočet příští měsíc přinesl trochu víc kroků na podporu růstu, možná by se věci hnuly kupředu,“ říká.
