Demonstrace na projev přízně Evropské unii jsou natolik vzácné, že stojí za to se u nich zastavit. Unie zcela pohlcená dluhovou krizí, bojem za vyšší růst a proti nezaměstnanosti, rozmachem populismu a vlastním rozšiřováním zapomněla, že je stále mimořádně přitažlivá. Pro národy, kde nefunguje právní stát, je Evropa symbolem naděje na svobodu, demokracii a modernost.
Tak zní vzkaz desítek tisíc ukrajinských občanů, kteří den co den demonstrují na kyjevských náměstích a v dalších městech. Hněv proevropských Ukrajinců roste od té doby, co jejich prezident Viktor Janukovyč přerušil zcela náhle 21. listopadu, týden před podpisem, jednání o asociační dohodě s EU.
Kyjevská vláda žádné velké tajnosti kolem role Ruska v tomto nečekaném obratu nedělá. Premiér v neděli oznámil, že se Janukovyč chystá v příštích dnech do Moskvy na jednání o „plánech na spolupráci“. Masové demonstrace v Kyjevě a na západní Ukrajině a nulové akce na podporu prezidenta ve východní, proruské části země ukazují, že v očích mnoha občanů by Ukrajina měla spolupracovat s EU spíš než se svým velkým východním sousedem.
Evropský stát
Na „náměstí Evropy“ v Kyjevě nicméně nad hvězdnatými vlajkami EU převládaly [1. prosince] modrožluté ukrajinské. Proevropský požadavek se stal katalyzátorem hlubšího hnutí za změnu režimu. „Oranžová revoluce“ z roku 2004 je revoluce neukončená.
Ukrajina se zastavila v půli cesty. Pseudodemokratický stát je vydán na milost systémové korupci a nerestrukturované hospodářství se neúprosně hroutí. Demonstranti v roce 2013 požadují reformy a čistý a demokratický stát. Evropský stát.
Co může dělat EU? Nemůže ani zachraňovat ukrajinskou ekonomiku ani svrhnout moc. Musí ale samozřejmě nechat na stole nabídku na asociační dohodu. A také musí prostřednictvím hlasů bruselských představitelů a důležitých členských států, kteří byli vůči rizikům bitvy, kterou Kyjev svádí, dlouho slepí, dát silně a hlasitě najevo, že mírové proevropské aspirace ukrajinských občanů podporuje.
Neopakujme stejné chyby
Je ale zřejmé, že Janukovyč není dobrým partnerem k vyjednávání. V neděli večer naznačil předseda ukrajinského parlamentu možnost pozvat představitele vlády a opozice ke kulatému stolu.
Tato myšlenka, kterou přivítala Varšava – kde metoda kulatého stolu umožnila v roce 1989 Solidaritě vyjednat konec komunistického režimu – musí získat podporu.
Prezident George Bush starší, obávající se o stabilitu regionu, navštívil v roce 1991 Kyjev. Ukrajince tehdy požádal, aby zapomněli na svůj sen o nezávislosti a zůstali součástí Sovětského svazu. O čtyři měsíce později už SSSR neexistoval. Neopakujme stejnou chybu. Evropa nesmí, nemůže tuto bitvu prohrát.
Pohled z Lvova
Ať žije eurorevoluce!
V noci z 30. listopadu a celý následující den pokračovaly násilné střety mezi ukrajinskými zvláštními pořádkovými silami, tzv. berkouty, a demonstrující opozicí. Protesty si údajně vyžádaly desítky zraněných, včetně několika novinářů. Lvovský ukrajinsky píšící deník Vysoky zamok soudí, že devět let po Oranžové revoluci jsme nyní svědky „eurorevoluce“:
Symbolicky právě v den výročí referenda za nezávislost země, které proběhlo přesně před dvaadvaceti lety 1. prosince 1991, se Ukrajina znovu stala svědkem celonárodních demonstrací za suverenitu, práva občanů a budoucnost země v EU.
Podle listu byli mezi protestujícími, kteří se dopustili největších násilností, provokatéři pracující pro vládu za „250 dolarů na den“. Ti mají údajně šířit mezi demonstranty chaos a zaměřovat se na veřejné budovy, aby tak hnutí zdiskreditovali. Vysoky zamok nicméně dochází k závěru,
že po pátečním fiasku ve Vilniusu a krvavé sobotě v Kyjevě [pro Janukovyče] není cesty zpět.