Hlemýždí tempo vysokorychlostní železnice

Vysokorychlostní železniční trať spojující Litvu, Lotyšsko a Estonsko by mohla přispět k hospodářskému oživení východní Evropy, posílit její vazby s EU a zmírnit závislost na Rusku. Místo toho se však projekt Rail Baltica kvůli sporům mezi třemi sousedními státy protahuje.

Zveřejněno dne 21 října 2013 v 12:48

Šest set kilometrů dlouhý lidský řetěz táhnoucí se od Vilniusu přes Rigu až po Tallinn se v srpnu roku 1989 stal symbolem boje za svobodu pobaltských států proti Sovětskému svazu. Ale ani více než dvacet let poté, co získaly zpět nezávislost, se těmto republikám nepodařilo zavést mezi hlavními městy přímé vlakové spojení, natož pak je propojit se zbytkem Evropské unie. Co se týče infrastruktury, zůstávají pobaltské státy „národy v zajetí“: železniční tratě vedou všechny na východ, do Moskvy a Petrohradu, energetické sítě jsou propojeny s těmi ruskými a Pobaltí je do značné míry závislé na ruském plynu.

Byla v tom velká symbolika, když Evropská komise minulý týden hovořila o tom, že Pobaltí má od devadesátých let svůj první skutečný ‚mezibaltský‘ vlak. Souprava plná eurokratů a zástupců ministerstva dopravy projížděla téměř dva dny březovými a borovými lesy a na každé zastávce ji vítala hudba a proslovy. Byl to předvoj vlajkového projektu EU [Rail Baltica] (1077461), moderní vysokorychlostní železnice, která by zkrátila cestu zhruba na čtyři hodiny.

Přechodem z ruských kolejnic o rozchodu 1 520 mm na evropských 1 435 mm by byla nová trať bezpečnější a o krok by se vzdálila Rusku a přiblížila „Evropě“. Evropský komisař pro dopravu Siim Kallas – sám Estonec – sní o rychlém dopravním spojení mezi Tallinnem a Berlínem. Je to druh projektu, kterému může EU dodat přidanou hodnotu tím, že chudší země přiblíží průmyslovému srdci Evropy a vystaví chybějící spojení, které jejichž zaplacení vlády nemají nebo na něj nespěchají. Kallas se chce zaměřit na devět panevropských koridorů a vytvořit integrovanou síť železnic, vodních cest a námořních přístavů, která byla optimálnější než součet jejích částí. Rail Baltica by byl úsek koridoru vedoucího z Finska do nizozemských a belgických přístavů.

Kde končí zdravý rozum, začíná železnice

Rail Baltica sice v projektových plánech existuje už od roku 1994, ale to, zda se opravdu realizuje, stále není jisté. Velké infrastrukturní projekty dost často postupují pomalu. Ekonomická krize znamená nedostatek peněz, a to platí i v Pobaltí. K tomu, aby Komise mohla uvolnit na projekt potřebné finance, si bude třeba počkat do roku 2014 na trojnásobné zvýšení evropského rozpočtu na dopravu. Hlavním důvodem průtahů je nicméně soustavné hašteření mezi pobaltskou trojkou. [[Jednotu lidského řetězu střídá po získání nezávislosti rivalita.]] To je patrné i mimo železnici: plán na společnou jadernou elektrárnu v Litvě se dostal do slepé uličky. Návrh vytvořit integrovanou regionální plynárenskou síť a snížit tak závislost na Rusku pomalu ustupuje, protože všechny tři země budují samostatné zařízení na zkapalněný zemní plyn. Bývalý společný pobaltský prapor se rozpadl a země se hádají, kdo bude hostit misi Baltic air policing (mise NATO, jejímž cílem je střežit vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy bez bojových letounů). Svůj propagační vlak nazvala Komise diplomaticky „RB Express“.

Newsletter v češtině

Finsko a Estonsko, které mají k srdci Evropy nejdále, jsou nejzarytějšími zastánci projektu. Nejprve vzneslo námitky Lotyšsko, z části proto, že první návrhy nepočítaly se spojením do Rigy a nepropojovaly letiště a námořní přístavy. Když se tyto problémy vyřešily, přišla na řadu Litva, která stojí momentálně v čele rotujícího předsednictví EU, a byla obviněna z toho, že projekt schválně zdržuje.

Úředníci říkají, že jen neochotně souhlasila s vytvořením společného podniku s Lotyšskem a Estonskem ke stavbě železnice a argumentují tím, že by bylo protiústavní, aby zahraniční entity kontrolovaly jejich železnice. O podrobnostech projektu se stále debatuje. Litva obvinění z váhavosti popírá a tvrdí, že už začala modernizovat část své linky do Polska, aby mohla přijmout evropské standardní vlaky. Kritici říkají, že se jedná jen o dvojrozchodové pražce umístěné na trati dosavadní standardní trati. A Rail Baltica potřebuje vlastní trať, aby mohl zvýšit rychlost.

Na Rail Baltica je podivuhodné, že se v podstatě jedná o darovaného koně. EU nabídla, že zaplatí 85 procent odhadované ceny, tj. 3,7 miliardy eur (92 miliard korun), a nepochybně nabídne i výhodné půjčky na zbytek. „V jednom starém sovětském vtipu se praví, kde končí selský rozum, začíná železnice,“ říká zoufalý eurokrat.
Základní problém je podle mnoha lidí to, že někteří místní železniční monopolní operátoři jsou úzce spjatí s ruským monopolním providerem, a vydělávají na přepravě mezi přístavy v Pobaltí a Ruskem, Střední Asií a Čínou. Považují za výhodnější zkvalitnit trať z východu na západ a postavit novou dálnici než se pouštět do drahého a nejistého železničního projektu mezi severem a jihem.

Bručení ruského medvěda

Pobaltské státy nemají dost obyvatel na to, aby odůvodnily výstavbu vysokorychlostní tratě s vlaky přesahujícími rychlost 300 km za hodinu. Místo toho by Rail Baltica jezdila maximální rychlostí 240 km za hodinu a finančně by závisela na pomalejší nákladní dopravě. Poslední studie ukázala, že projekt je „životaschopný“, ačkoliv v současné dopravní vytíženosti není jeho ekonomický potenciál zcela jednoznačný.

Zastánci projektu tvrdí, že by vyšší provoz vyplynul už jen z pouhé existence trati. Námořní doprava směr Pobaltí bude od roku 2015 podstatně náročnější, protože budou zavedena nová pravidla ohledně emisí síry. Evropská výroba se přesouvá na východ, Čína může poslat více zboží do Evropy přes transkontinentální železnici, tání ledovců může otevřít cestu přes Severní ledový oceán (zboží z Asie by mohlo být vyloženo v severním Finsku a posíláno na jih vlaky, trajekty a prostřednictvím železnice Rail Baltica).

Projekt přeshraniční infrastruktury lze zdůvodnit i tím, že podporuje růst a konkurenceschopnost v rychle se rozvíjejícím regionu. Je to otázka spravedlnosti – [[chudší periferie Evropy se potřebuje lépe začlenit do jednotného trhu.]] A pak je tu otázka bezpečnosti. Rusko vede obchodní válku a snaží se odrazovat své sousedy, ze všeho nejvíc Ukrajinu, od podepsání nových obchodních a asociačních dohod s EU. Jednou z obětí je Litva, které Rusko nedávno zakázalo dovoz mléčných výrobků, údajně z hygienických důvodů. Žádné hodnocení nemůže přehlížet geopolitiku. Proto je bručení ruského medvěda silným argumentem ve prospěch projektu Rail Baltica.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma