Hořká příchuť vysněného cíle

Chorvaté si 4. prosince zvolí nové členy parlamentu. O několik dnů později by měla záhřebská vláda s Bruselem podepsat přístupovou smlouvu. Před samotným vstupem do EU v červenci 2013 bude muset země přijmout rozsáhlé reformy. Zdá se však, že ani vláda ani opozice však zatím nejsou připraveny to sdělit svým spoluobčanům.

Zveřejněno dne 1 prosince 2011 v 15:59
Zahřeb, 17. září. Chorvatská premiérka Jadranka Kosorová uvítala na návštěvě polského premiéra Donalda Tuska s kopií přijímacího protokolu Chorvatska do EU.

Chorvatsko naštěstí není Řecko nebo Španělsko. Premiérka Jadranka Kosorová rovněž není Jorgos Papandreu nebo José Luis Rodríguez Zapatero. Šéf opoziční sociálně-demokratické strany Zoran Milanović už vůbec není Lukas Papadimos, Mario Monti nebo Mariano Rajoy.

Zadluženost, nezaměstnanost, hospodářská krize a nekonečné politické skandály, které otřásají Chorvatskem, malou zemí mezi střední Evropou a Středozemím, která klepe na dveře evropského klubu, jsou problémy, které naštěstí osud eura příliš neovlivní. Dokonce i Der Spiegel, jinak známý svým kritickým postojem, se domnívá, že Chorvatsko si přece jen zaslouží vstupenku do Evropské unie, která navíc nebude úplně zadarmo.

Hospodářská situace se v Chorvatsku zhoršuje, ale ve srovnání s mnohem hlubšími současnými problémy jinde se ani Brusel ani Washington příliš nepozastavují nad chorvatským veřejným dluhem, který se pohybuje na hraně přípustnosti dle konvergenčních kritérií (dosahuje až 57 % HDP). Vrásky jim nedělá ani fakt, že v zemi rostla nezaměstnanost i během hlavní turistické sezóny, že Chorvatsko nejeví žádné známky hospodářského oživení a že 15. března poprvé podstoupí zátěžový test úvěrového ratingu, přičemž výnosnost státních dluhopisů se pohybuje již kolem 7 %.

Vstup do EU je naplánován na červenec 2013

Chorvatsko se přiblížilo (a možná již také přesáhlo) ukazatele, které stály u zrodu evropské krize, i když je státní dluh mnohem nižší než ten řecký, nezaměstnanost nedosahuje tak obludných rozměrů jako ve Španělsku a úvěrové sazby státních dluhopisů nejsou tak vysoké jako v Itálii. Chorvatský dluh je v průměru nižší než ve většině zemí eurozóny, ale hospodářský růst uvízl na bodě mrazu, reformy byly pozastaveny, podobně jako investice do nových technologií a investoři se zemi otočili zády. Do července 2013, kdy má Chorvatsko vstoupit do EU, bude muset navíc přistoupit k privatizaci a ozdravení svých loděnic. A pokud nedojde ke změně současné konjunktury a deficit veřejných financí nadále poroste (dnes představuje 15 až 17 miliard kun, v přepočtu asi 50 až 60 miliard CZK), Chorvatsku nepotrvá 7, ale 77 let, než přijme evropskou měnu.

Chorvatsko ještě není na pokraji bankrotu, ale při současné politické situaci mu zůstává přinejlepším 3 až 4 roky, domnívá se Željko Lovrinčević, ekonomický poradce chorvatské premiérky. Bývalý ministr financí vlády sociálně-demokratické vlády (2000-2004), Mato Crkvenac, dokonce tvrdí, že hospodářská situace země je ještě horší než v roce 2000 a že životní úroveň občanů se zhoršila nejméně o pětinu.

Nepříjemné probuzení ze snu

Když krize otřásá „velkými“ zeměmi, být „malou“ zemí může být výhodou. Je to však jiné, když jste jedinou zemí regionu, kterou krize otřásá. Zvláště když Chorvatsko společně se Slovinskem bylo tradičně motorem regionálního rozvoje. „Malé“ země představují menší riziko nákazy než ty „velké“ (stačí se podívat na obavy, které vyvolává Itálie, třetí největší ekonomika v eurozóně), ale po vstupu do EU se na Chorvatsko budou vztahovat stejná pravidla hry.

Zoran Milanović, kterého průzkumy veřejného mínění označují jako vítěze prosincových parlamentních voleb, bude proto muset hned po volbách odletět do Bruselu nebo do Lucemburku, podobně, jak museli po svém zvolení učinit Mario Monti nebo Lukas Papadimos. Následně, budou-li Bruselem nedávno navržena kontrolní rozpočtová opatření přijata, bude také nucen předložit Evropské komisi návrh rozpočtu, a to ještě předtím, než jej schválí chorvatský parlament.

Nový španělský premiér Mariano Rajoy veřejně oznámil, že se podřídí Bruselu a že sváže budoucnost Španělska s požadavky Evropské centrální banky. Chorvaté by si ovšem přáli vstup do eurozóny bez jakýchkoli dalších závazků. Politici tvrdí, že se nic nezmění - především co se týče výhod některých vrstev obyvatelstva - nebo slibují, že to, co se změní, nebudou muset Chorvaté zaplatit. „Propouštět se nebude,“ veřejně vyhlašují. Mezitím jsme ztratili jeden celý rok. Pro Chorvatsko tak může přijít nepříjemné probuzení ze snu.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma