Vyberte si jazyk
„Jestli šlo budoucímu předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi o to přesvědčit nás, že je ve způsobu vlády nad Evropou potřeba něco změnit, pak už má nyní vyhráno,“ [píše Le Monde]. Lucemburskému expremiérovi se podle deníku na první tiskové konferenci téměř podařilo přesvědčit účastníky, že si „vzal ponaučení z předešlých chyb, jmenovitě chyb svého předchůdce a dosluhujícího předsedy Komise José Manuela Barrosa, které vedly ke krizi důvěry a rozmachu protievropských proudů.“ Podle deníku je tak
jisté, že po celé léto pracovali konzultanti a komunikátoři na vybrušování projektu a rétoriky, která měla především ostře kontrastovat s vyhaslým diskurzem José Manuela Barrosa.
Jeho tým, o němž se hovoří jako o týmu „vítězném“, schopném dát evropskému projektu „nový náboj“, je pro Unii „poslední šancí“. Juncker, který si uvědomuje, že se instituce, kterou bude řídit, „potýká s palčivou nutností změnit image a způsob fungování“,
nepřipomněl nejtvrdší kritiku namířenou proti eurokratické byrokracii, jejím výsadám a občas megalomanské touze všechno regulovat. Pokud aktéři bruselské bubliny správně interpretují, co před nimi načrtl, měli by chápat, že jedno období končí a možná začíná jiné, v němž by všemohoucnost a arogance mohly přenechat místo efektivitě a skromnosti.
Právě efektivitu bude mít na starost – „a to je novinka“ – první místopředseda Komise, nizozemský sociální demokrat Frans Timmermans, který
bude dohlížet na to, aby návrhy Komise byly opravdu nezbytné. Bude se zamýšlet nad tím, zda členské státy nemohly dosáhnout stanovených cílů účinněji. Je to návrat k principu subsidiarity, který požadují nejvíce protievropsky naladěné státy.
Jak připomíná Le Monde, každého jmenovaného komisaře čeká v době od 29. září do 7. října slyšení před Evropským parlamentem a „europoslanci rozhodnutými konfrontovat je s jejich protimluvy.*“ Z toho by Juncker neměl mít obavy:
zná meze této procedury a ví, že Parlament nemůže nechat padnout kandidáta na komisaře, aniž by tím zároveň nepoložil celou Komisi. A nikdo, snad kromě eurofobů, nemá chuť spouštět institucionální krizi. Tím spíš, že Parlament vidí v Junckerovi především spojence, který by mu mohl pomoci omezit pravomoci Evropské rady, jinými slovy států. V každém případě ale bude muset Komise se skutečným „výkonným“ místopředsedou a s místopředsedy pocházejícími z „malých“ států, kteří budou mít na povel francouzské, britské či německé komisaře, prokázat svou efektivitu. A profil a přínos některých komisařů vyvolá debatu. […] Hrozí jim veto? Předseda představitelům a zemím, které je zvolily, „důvěřuje“. Zároveň ale dává najevo, že se s Parlamentem do křížku nepustí. A že ti, kdo by představovali problém, budou nahrazeni...
Newsletter v češtině
