Vyberte si jazyk
Ekonomické svízele v Evropské unii trvají, situace ale není tak úplně beznadějná. Členské země v poslední době projevují více vůle překonat některé ze svých hluboce zakořeněných rozdílů.
Na konci května byla podepsána dohoda o reformě politiky rybolovu, která je bezpochyby lepší a ambicióznější, než mnozí předvídali. Pokud signatáři opravdu v praxi prosadí, co právě přijali, rybí populace by se mohly znovu dostat na udržitelnou úroveň. Evropa tím ukázala, že Unie opravdu může být zdrojem pozitivních změn. Problémem nadměrného rybolovu se totiž žádná jiná nadnárodní struktura nezabývá. Světové oceány nepodléhají žádné regulaci; a jinde ve světě je proto těžké bránit jejich bezohlednému využívání.
Nakonec se vždycky domluvíme
Před několika týdny se v Bruselu podařilo vyřešit i dříve vysoce citlivou otázku hraničních kontrol mezi členskými zeměmi. Francie s Itálií se před několika lety pokusily prosadit nová pravidla, která by členským státům umožňovala znovu zavádět pasové kontroly. Dánsko také chtělo mít stálou hraniční kontrolu na mostě přes úžinu Öresund, [který spojuje Dánsko se Švédskem].
Švédská eurokomisařka Cecilia Malmströmová, která s rozmarnými pokusy některých zemí omezit právo volného pohybu občanů nesouhlasila, nakonec prosadila svou. Státy se domluvily na nových pravidlech, která mimo jiné omezují právo jednotlivých vlád kontroly z vlastní vůle zavádět.
A i v otázkách azylové politiky našly členské státy konečně společnou řeč. Jednání se táhla roky, provázely je vážné neshody a ještě před rokem by ve vznik nové úmluvy věřil jen málokdo. Nicméně letos na jaře se rozdíly pomalu proměnily v soulad.
Evropský parlament by se měl 12. června vyslovit k sérii legislativních návrhů, se kterými smlouva počítá a které se týkají především zpřísnění pravidel v oblasti příjmu uprchlíků a posuzování žádostí o azyl. Podle Malmströmové by se zavedení nového systému ve všech členských zemích mělo projevit celkovým zlepšením stávající praxe. To samozřejmě ještě nějakou dobu potrvá, nehledě na to, že ne všechna ustanovení dohody lze pochválit. Například uchovávání otisků prstů žadatelů o azyl ve společné databázi Eurodac představuje přílišnou centralizaci a zbytečné monitorování jednotlivců.
Náhlá ochota ke kompromisu
Přesto jsou dohody o rybolovu, státních hranicích a azylové politice dobrým znamením. Soudní dvůr EU navíc před několika dny rozhodl, že v souladu s podmínkami Dublinské úmluvy nemohou být dětští uprchlíci bez rodičů odesíláni z jedné země do druhé. I to poukazuje na větší lidskost Evropy.
Co toho bylo důvodem? Jeden z mých zdrojů věří, že Komise jednoduše členské země vyčerpala - po letech jednáních už nemají sílu dál zarytě trvat na svém a hledají raději kompromis. Nabízí se i politické vysvětlení: s odchodem [Nicolase] Sarkozyho a [Silvia] Berlusconiho odešli hlavní zastánci znovuzavedení hranic v Evropě.
Pro novou vůli států dohodnout se ale existuje ještě jiný důvod. Ačkoliv hospodářské problémy země obvykle rozdělují a maří společné cíle, mohou také vést ke větší jednotě. Krize nám ukázala i to, že jednotlivé země jsou zranitelné a závislé jedna na druhé. Mají proto více důvodů držel při sobě.
