Vyberte si jazyk
Naprostá většina komentátorů je přesvědčena o tom, že události z 21. listopadu znamenají konec „evropského snu“. Jiní zase chtějí věřit tomu, že prezident Viktor Janukovyč zatím jen „neodkryl své karty“. Že pokračuje v navyšování sázek a brnká EU na nervy, aby pár hodin před summitem ve Vilniusu vytáhl trumf z rukávu. Tento vývoj dnes zřejmě vypadá nemyslitelně.
Viktor Janukovyč nemá pověst milovníka improvizací. Znamená to snad, že si spočítal každou etapu několik kroků dopředu? Dobrý hráč ví, kdy přestat blafovat a do kdy navyšovat sázky. K tomu je nutné poslouchat ostatní hráče a nesoustředit se jen na sebe. Nenechme se mýlit. Janukovyč už měl všechny trumfy v rukávu, když se rozhodl přerušit hru v naději, že shrábne peníze. Co tím ale vyložil na stůl? Osud Ukrajiny, naši budoucnost.
Bluff
K vysvětlení toho, co se vlastně stalo, máme v podstatě tři hypotézy. První: Janukovyč pochopil, že bylo absurdní chtít oblafnout EU a tvrdit jí, že pokud nechce, aby zvítězilo Rusko, a chce podepsat smlouvu o přidružení, musí dát Ukrajině více peněz a více ji podporovat.
Druhá: [[Janukovyč se chytil do vlastní pasti]]. Podcenil psychologii svých partnerů u kulatého stolu. EU nemá takové handlování ráda a Moskva mu neodpustila váhavost.
Kreml nyní Ukrajině uložil drakonické finanční podmínky pro návrat do jeho lůna, a i za nedobrou polívku, kterou jí naservíruje, bude muset tvrdě pracovat. Janukovyč nepochopil, že se mu partička pokeru vymkla z rukou. Jak hlásá jeden reklamní slogan v metru: „Poker - inteligentní hra.“ Alespoň tohle o ní lze říct.
Třetí: Janukovyč pokračuje v blafování. Není rozhodnutý, flirtuje s Ruskem a myslí si, že udělá dojem na Západ a přiměje EU k tomu, aby přistoupila na všechny podmínky, když změní plán na poslední chvíli.
První zkouška
Jestliže je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly, je cesta do ráje vydlážděna pochybnými úmysly? Doufejme, že takový bude výsledek „černého čtvrtku“.
Nedonutil Janukovyč koneckonců svými manévry Ukrajinu, aby věřila, že ji čeká blízká budoucnost uvnitř Evropy? Odpověď je jasná: dnes rozhoduje země a její lid, a nikoliv jediný člověk. Lid, který se musí bránit.
„[[Černý čtvrtek“ nám dal možnost překonat první zkoušku na cestě k evropské integraci]]. Přestali jsme událostem přihlížet, a místo toho volíme akci. Na vzdory zmatku, strachu, nedůvěře, apatii, únavě a frustraci. A nepřestáváme věřit.
