Soudně vystěhovaní před prázdným domem, které obsadilo hnutí Corralia Utopia. Sevilla 30. května 2013.

Příběh soudně vystěhované (2/3)

Až do roku 2008 vedla Cristina Fallarasová stabilní existenci spisovatelky a zástupkyně ředitele jednoho španělského deníku. Pak přišla o práci a stala se zní nezaměstnaná matka bez domova. V krizí postiženém Španělsku je však její příběh zoufale všední.

Zveřejněno dne 30 července 2013 v 10:17
Soudně vystěhovaní před prázdným domem, které obsadilo hnutí Corralia Utopia. Sevilla 30. května 2013.

Napsala jsem „Může se to stát každému“. Napsala jsem „Mé děti žijí pod prahem chudoby“. A 25. ledna 2012 jsem v deníku El Mundo [napsala také „Jsem k pronájmu“.

„Běloška, 43 let, novinářka, spisovatelka, editorka. Výška 1,69 m, 60 kg, odbarvená zrzka, modré oči. Univerzitní vzdělání, pětadvacetiletá novinářská kariéra, profesní zkušenosti ve čtyřech španělských denících a časopisech a v redakci čtyř rozhlasových a třech televizních stanic. Šest vydaných knih, z toho čtyři romány. Tři z nich získaly ocenění. Zkušenost s redakční prací, s vedením pracovního týmu, organizací komunikačních kampaní, tvorbou webových stránek, přípravou madridského ragú a četbou Gila de Biedmy. Dovednosti v psaní, schopnost pojednat na téma literatura, politika, ekonomika, kuchyně, sex, násilí, vydavatelská činnost, rodina a její problémy, nezaměstnanost, kriminalita, odbory a útrapy všeho druhu.

Ledová sprcha

Lze si ji pronajmout na: myšlení, práci v domácnosti, i když je do ní zahrnuto sklízení zelí. Psaní všemožných textů, fiktivních či nikoliv, včetně korespondence. Služba zahrnuje, že se v případě potřeby vzdám podpisu. Venčení psů a lidí – upřednostňuji lidi. Služba zahrnuje konverzaci. Příprava akcí občanské poslušnosti či neposlušnosti veřejného či soukromého charakteru.

Návrhem na jakoukoliv další službu, o niž máte zájem a není uvedena na seznamu, se budu pečlivě zabývat.

Newsletter v češtině

Cena dohodou. Zájemci, pište na adresu cristinasealquila@gmail.com. Adresa není určena pro zájemce o soulož, felaci, striptýz apod.“
Navzdory mé výslovné poznámce tvořila většinu odpovědí poptávka sexuálních služeb, často velmi imaginativních. Skoro nikdo nebral můj inzerát vážně. Přitom byl pravdivý, stejně jako všechno, co v novinách píši a uveřejňuji. Stejně pravdivý jako elektřina odpojená o měsíc později, stejně pravdivý jako mince odpočítané na nákup mléka na snídani. Tyhle věci si ale člověk musí prožít, aby je pochopil, aby si je uvědomil. Myslela jsem si, že si je uvědomuji, a přitom oznámení o soudním vystěhování, které mi ten člověk předal, na mě zapůsobilo jako ledová sprcha, vzpružilo mě a zmobilizovalo. [[Nahá a vyděšená, ale musím o tom mluvit. Vyslovit strach, formulovat úzkost, vyprávět o výčitkách.]]

To nemůže být pravda

Jmenuji se Cristina Fallarásová a jsem ta, kterou vystěhovali a mluví. Čtyři roky před tím, než jsem se rozhodla promluvit, jsem jednoho vlahého listopadového rána v deset hodin, přesně v pondělí 17. listopadu 2008, přišla o práci. Propustil mě šéfredaktor deníku [ADN, španělský bezplatný deník, přestal vycházet v roce 2011], jehož jsem byla zástupkyní. V osmém měsíci těhotenství. Ve Španělsku bylo tou dobou 2 500 000 nezaměstnaných –považovali jsme to za horor, jak směšné – a nejprozíravější proroci předpovídali, že se zakuklená krize protáhne až do roku 2020, možná do začátku roku 2011. Ale jděte, odpovídali jsme sborově, krize přece nemůže trvat tak dlouho! Vláda José Luise Rodrígueze Zapatera mluvila o tom, že „raší nové pupeny“, že jsme dosáhli dna a že všechno zase brzy pokvete. Krátce nato socialisté nalili do španělských bank miliardy eur. Z veřejných peněz.

Tím začalo mé vystěhování. Mým propuštěním. Během loňského listopadu propustil El País 129 novinářů. [[Vzpomínám si, jak jsem si říkala: kandidáte na vystěhování, no tak, hybaj dolů, místa je tu dost]]. Jakožto veteránka vím, jaké etapy budou následovat. První etapa: mám svou hodnotu, jsem profesionálka. Mám odstupné, docela slušnou sumu, a podporu v nezaměstnanosti. Nejméně na rok a půl. Dva měsíce mi trvá, než to rozdýchám a strávím. První etapa trvá nejméně rok.

Druhá etapa. Končí mi podpora, tu cestu jsme neměli podnikat. Budeme to muset strhnout na jídle a oblečení. Prioritou jsou děti: nesmí si ničeho všimnout. Musím něco založit, poradenskou kancelář, malou firmu, komunikační agenturu. Použiju zbytek peněz z odstupného na zajištění budoucnosti své rodiny. Zatracení politici. Druhé etapa se táhne celý druhý rok.

Sestup

Třetí etapa. Děti, letos žádné prázdniny. Miláčku, musíme prodat auto. Do háje, peníze z podpory moc dlouho nevydržely. Odteďka jen nejlevnější značky, dospělí si mohou brát rýže podle libosti, ale pro oblečení to neplatí. Malá firma ještě nic nevydělala, jak by také mohla za těch pár měsíců? A co když nejsem tak dobrá profesionálka? A proč můj přítel nemůže najít práci? Možná to vzdal. [[Potřebuju prášky. Jestli potkám na ulici politika, rozbiju mu hubu.]] Nebo to schytá zaměstnanec mé banky. Jestli mi ještě jednou zavolají, že jsem nezaplatila včas nájem, vybuchnu. Potřebuju prášky. Třetí etapa trvá první dvě třetiny třetího roku.
Čtvrtá etapa. Potřebuju silnější prášky. Účet za nájem, vodu a plyn čekají na zaplacení už několik měsíců. Banka mi přestala odpovídat. Miláčku, maso je pro děti. Já snad stárnu rychleji než blesk! Nikdo už mi nevolá. Jdu do obchodu, ty zabav pokladní, já zatím schovám pod kabát zubní pastu a žiletky. Čtvrtou etapu završuje soudní vystěhování. To, co z vás zbude, je od této chvíle záležitostí statistik.

Článek vyšel ve španělštině 12. prosince 2012 v argentinském online časopise Anfibia.

První část

Pokračování příště

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma