Vyberte si jazyk
Evropská unie se 12. října 2012 stala laureátem Nobelovy cenu míru za to, že „přispívá k míru a usmíření, rozvoji demokracie a prosazování lidských práv v Evropě“. Evropa musí dokázat, že je této pocty hodna, a prokázat vůli bránit svobodu informací navzdory obavám z politického nátlaku ze strany svého „nejlepšího spojence“, Spojených států.
Nyní, když mladý Američan Edward Snowden, který odhalil existenci globálního monitorovacího systému Prism, požádal ve zhruba dvaceti zemích o azyl, by mu členské státy Unie měly nabídnout co nejvřelejší přijetí. Spojené státy jsou sice jednou ze zemí, která řadí svobodu projevu mezi nejvyšší ideály, ale jejich postoj k whistleblowerům evidentně pošpiňuje první dodatek americké ústavy.
Od roku 2004 vyzývají zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu projevu, jeho protějšek z Organizace amerických států a představitel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) společně vlády, aby whistleblowery chránily před „veškerými právními, administrativními a profesními sankcemi, pokud jednají z ‚dobré vůle‘“.
Whistlebloweři byli definováni jako „lidé, kteří zveřejňují důvěrné nebo tajné informace, přestože jsou z oficiálního či neoficiálního nařízení povinni zachovávat důvěrnost informací nebo tajemství“. V roce 2010 se Parlamentní shromáždění Rady Evropy usneslo, že definice ochrany odtajněných informací „musí zahrnovat všechna oznámení o protiprávních činech učiněná v dobré víře“. Rezoluce 1729 požaduje, aby zákon kryl „oznamovatele ve veřejném i soukromém sektoru, včetně příslušníků ozbrojených sil a zpravodajských služeb“.
Whistleblower či zrádce?
Kdo jiný kromě milovníků honu na člověka, kteří Snowdena obviňují, že zradil národ, a těch, kdo se snaží vehnat debatu do právnických kliček, může Snowdenovi upřít, že je whistleblower? Bývalý IT expert umožnil mezinárodnímu tisku – deníkům Washington Post, Guardian a Spiegel – vynést na světlo informace o monitorovacím systému sledujícím desítky milionů občanů včetně Evropanů.
Státy EU, které se staly cílem programu útočícího na jejich suverenitu a principy, vděčí Edwardu Snowdenovi za odhalení informací, které bylo evidentně ve veřejném zájmu. Mladík zůstane opuštěn v mezinárodní zóně moskevského letiště, pouze pokud se evropské země vzdají svých principů a částečně i raison d'être Unie. Diplomatické pobouření je jen prázdným gestem, jestliže iniciátor odhalení zůstane izolován a opuštěn.
Vedle nutnosti chránit whistleblowery je ochrana soukromí zcela evidentně ve veřejném zájmu, zejména pokud jde o svobodu informací. Ve zprávě z 3. června zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu projevu Frank La Rue uvedl, že „ochrana soukromí je nezbytným důsledkem svobody projevu a názoru“. Důvěrnost komunikace je nezbytnou podmínkou k zajištění svobody informací.
Když jsou kompromitovány novinářské zdroje (jako v případě agentury Associated Press), když USA zneužívají Espionnage Act (zákon z roku 1917 byl proti whistleblowerům použit celkem devětkrát, z toho šestkrát za prezidentství Baracka Obamy), když se vláda snaží umlčet WikiLeaks finančním embargem, když spolupracovníci a přátelé Juliana Assange nemohou překročit americké hranice, aniž by museli podstoupit zevrubnou osobní prohlídku, když zakladateli serveru a jeho spolupracovníkům hrozí v Americe stíhání, pak už není ohrožena pouze americká demokracie; svou podstatu ztrácí celý demokratický model Thomase Jeffersona a Benjamina Franklina.
Orwell jde na dračku
Ve jménu čeho se USA vyvázaly z dodržování principů, jejichž uplatňování jinde vymáhají? V lednu 2010 prohlásila tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová v historickém projevu svobodu slova na internetu za základní kámen americké diplomacie. Tentýž postoj stvrdila v únoru 2011, kdy v jiném projevu prohlásila, že se „v otázce svobody internetu stavíme na stranu otevřenosti“.
Krásná slova, velmi povzbuzující pro disidenty v Teheránu, Pekingu, Havaně, Asmaře, Moskvě a tolika dalších hlavních městech. Jak skličující je ale zjištění, že mrakodrapy amerického monitorovacího systému soupeří s velkou čínskou technologickou zdí. Vzkaz Bílého domu a ministerstva zahraničí na podporu demokracie a lidských práv ztratil hodně na své důvěryhodnosti. Dokladem všeobecné paniky je, že prodej bestselleru George Orwella 1984 na serveru Amazon vzrostl v USA o 6 000 procent.
Nyní, když nás Velký bratr sleduje z washingtonského předměstí, musí klíčové instituce americké demokracie sehrát roli protiváhy k exekutivě a jejímu zneužívání. Systém checks and balances (systém brzd a vyvažování, tj. mocenské rovnováhy) není jen sloganem pro horlivé čtenáře Tocquevilla et Montesquieua. Členové kongresu musí co nejrychleji zamezit vlně bezpečnostních opatření (protiteroristického zákona) Patriot Act a uznat legitimní práva mužů a žen, kteří bijí na poplach.
Whistleblower Protection Act, zákon na ochranu whistleblowerů, je třeba novelizovat a rozšířit tak, aby poskytoval efektivní ochranu těm, kdo jednají v legitimním zájmu veřejnosti, který nemá nic společného s bezprostředními národními zájmy, jak tvrdí zpravodajské služby.
Pohled z Polska
Ukončete hon na Snowdena
„Evropě by Snowdenův osud neměl být lhostejný,“
píše deník Gazeta Wyborcza. Polský list důrazně varuje, že Evropané by neměli dopustit, aby byl americký technik ve Spojených státech odsouzen na doživotí jen proto, že zveřejnil informace o činnosti, jež považoval za ilegální. Podle varšavského deníku by problém měl být vyřešen tím, že spolu Evropané a Američané uzavřou „tichý kompromis“.
Mohly by najít nějaký ten ostrov Sv. Heleny, kde by [Snowden] mohl v klidu žít. Amerika, jejíž zájem o Evropu v posledních letech poněkud opadl, by se mezitím mohla začít pokoušet své pošramocené vztahy se starým kontinentem napravit. Nesmíme totiž zapomínat, že jsme odsouzeni k věčnému spolužití. Amerika a Evropa spolu sdílí problémy s terorismem a s čínskou rozpínavostí. Bylo by opravdovou katastrofou, kdybychom na to jen kvůli Snowdenově aféře zapomněli.
