V době, kdy prodej novinového tisku všeobecně klesá a deníkům ubývá inzerentů, a kdy mladí lidé surfují spíš na internetu než u novinových stánků, není překvapující, že i nejvěhlasnější francouzký deník Le Monde nasekal pořádné dluhy. Pokud by nepřišlo brzy vykoupení v hodnotě 100 miliónů euro, nebylo by příští měsíc na výplaty... "Ty jsi nebyla volit?", ptal se mne káravým hlasem náš šéfredaktor. "Snad mě tu za to nebudou odbory gilotinovat," odpovídám s nadsázkou. Jakožto zaměstnanci francouzského týdeníku Courrier International, který je součástí mediální skupiny Le Monde, jsme v demokratických volbách měli 28. června rozhodnout, kdo nás z té bryndy vytáhne.
Záchranu nabízelo několik kandidátů. Nejkurióznější byl jakýsi ruský magnát, který komunikoval pouze rusky. Tlak redakční komise deníku Le Monde naznačoval, že výsledky voleb budou připomínat volby zhruba tak v Albánii. Nebylo proto velkým překvapením, že redaktoři mediální skupiny se nakonec rozhodli pro trojici "kultivovaných milionářů". Trio BNP – Bergé, Niel, Pigasse - podpořilo 80 procent zaměstnanců. Ačkoliv jsem sama volit nešla, zajímalo mne, kdo tihle pánové vlastně jsou. A taky: jaké je riziko, že doposud nezávislý Le Monde, jehož akcie vlastnili posledních 66 let jeho redaktoři, přijde o svou redakční nezávislost. Dva roky před prezidentskými volbami a v době, kdy Sarkozyho oblíbenost u Francouzů klesla na historické minimum, se francouzský prezident pokusil ovlivnit volbu nového majitele deníku. Do Elyssejského paláce si nechal zavolat šéfredaktorku Le Mondu Sylvii Kauffmanovou. Jeho snaha však měla opačný efekt.
Le Monde se rozhodl pro konsorcium kandidátů, jehož všichni tři členové nejsou současnému prezidentovi ani trochu nakloněni. Pierre Bergé (79), bývalý přítel ikonického modního návrháře Yvese Sainta Laurenta, podporoval v prezide ntských volbách roku 2007 Sarkozyho protivnici socialistku Royalovou. Xavier Niel (42), vlastník telekomunikační společnosti, financuje dva portály investigativního zpravodajství. Matthieu Pigasse (42), "punkáč v Dior obleku" a bankéř, který vlastní nezávislý kulturní týdeník Inrockuptibles, byl dlouho dobu poradcem socialisty Dominiqua Strauss-Kahna, který by se v prezidentských volbách za dva roky mohl představit jako velmi nadějný kandidát.
Riziko, že by se Le Monde stal hlásnou troubou prezidentského paláce tedy alespoň v nejbližší době nehrozí. Je však naopak možné, jak se ostatně obává Sarkozy, že noví bohatí a politicky ambiciozní "vládcové Mondu" povedou proti němu antikampaň? Vyloučené to není. I když - jak se domnívá v listu Libération Patrick Eveno, historik deníkového tisku - trio BNP by tím šlo samo proti sobě: "Le Monde musí zůstat neutrální. A pokud to nerespektuje, ztrácí čtenáře... Na konci 70. let až do roku 1981", uvádí příklad Eveno, "Le Monde otevřeně podporoval Francoise Mitteranda. Ten sice v 1981 prezidentské volby vyhrál, deník však ztratil čtvrtinu svých čtenářů, kteří zavrhli jeho jednostranost". Redaktoři se sice musejí od září vzdát většinového podílu akcií (64 procent připadne novým majitelům). Svou redakční nezávislost však neztratí. "Zdá se, že z té největší kaše jsme venku", říkám šéfovi. Vždyť taky "Svět" je příliš krásná značka na to aby, skončil…
Newsletter v češtině
Martina Buláková
článek vyšel v rubrice Kavárna deníku MF DNES.