Ukrajina, lídr unijního béčka?

Situace na Ukrajině ukazuje, že plné členství v EU není není tomto v případě realistické. To platí i pro jiné země, jako je Turecko. Chce-li proto EU usilovat o geopolitickou stabilitu na svých hranicích a zároveň si udržet podporu občanů, musí vytvořit dvourychlostní model členství.

Zveřejněno dne 9 prosince 2013 v 13:24

Probíhající ukrajinská revolta proti prezidentovi Janukovyčovi a jeho kapitulace v reakci na ruské výhrůžky ukazují, že Evropská Unie musí přehodnotit svůj postoj. Putin Kyjev podplatil způsobem, který by Brusel nebyl schopen napodobit. Kromě asociační smlouvy může EU naopak Ukrajině krátkodobě nabídnout je velmi málo - dlouhodobě pak jen lákavou myšlenku demokratického ústavního státu, který by byl založen na evropském modelu.

Z geostrategického hlediska je pro EU důležité, aby si Ukrajina v konfliktu s Ruskem vybrala tu správnou stranu. Stejně je tomu v případě balkánských zemí a Turecka, jejichž loajalitu si Brusel snaží koupit rovněž pomocí slibů. Problém je v tom, že jak politici, tak občané mají ohledně členství v EU často nerealistická očekávání a Brusel si nedovolí jim v rozhodných chvílích říct z obavy z ještě většího odcizení ne.

Strach z ruské expanze

Ačkoliv je Brusel ve svých slibech Kyjevu rezervovaný, ukrajinští stoupenci asociační dohody dohodu vnímají jako první krok ke členství v EU. Nikdo přitom nedokáže říci, že Turecko je evropštější než Ukrajina a spíše než na Lvov s jeho habsburskými kořeny bychom jako na evropské město měli pohlížet na anatolskou Ankaru. Když přijde na ukrajinské ambice, Kyjev může v každém případě počítat s podporou Varšavy - žádná ze zemí EU si totiž nepřeje zůstat pohraničním státem a snaží se proto do Unie dostat i své sousedy. Tuto touhu po ochranném polštáři v tomto případě ještě přiživuje historický strach z ruské rozpínavosti.

Evropa bude muset s Ukrajinou nakládat opatrně. Jelikož proevropský tábor se snaží nasměrovat zemi směrem k budoucímu členství, Brusel tuto perspektivu jednoduše neodmítne, stejně jako neměl odvahu vyhodit z čekárny Rumunsko a Bulharsko, které se nakonec členy staly. Pravdou je, že [[Brusel se nikdy neodvážil – i s ohledem na Turecko – pevně stanovit zeměpisné hranice]]. Pokud chce Evropa soutěžit s Ruskem, musí Ukrajině nabídnout něco lákavějšího než jen asociační dohodu. Zároveň by nebylo realistické předpokládat, že země, která je současné době na vrcholu žebříčku nejzkorumpovanějších zemí světa, bude v dohledné době schopna splnit kritéria dobré vlády. V tom je její situace srovnatelná se situací Bulharska a Rumunska v roce 2007 nebo v nynějších kandidátských státech na Balkáně. Příklad Řecka, které téměř přivodilo kolaps eura, dokládá, že podobně rozšířené nešvary nevymizí ani po třech desetiletí členství v Evropě.

Newsletter v češtině

Zrušené zásnuby

Evropa má ve vztahu k zemím, které si přejí stát se členy Unie, tři možnosti. Buď se o ně nebude snažit ucházet, prohlásí jejich ambice za nerealistické, anebo jako v případě Turecka zahájí vyjednávání, která brzy začnou stagnovat a vyvolají velká napětí. Faktem je, že pozdě zrušené zásnuby jsou zdrojem větší hořkosti, než návrhy odmítnuté v raných stádiích námluv. Poslední možností je, že se strany nenechají odradit, a budou navzdory malému pokroku pokračovat v jednáních dál, aniž by se kdy odvážily říci ne – to je případ Rumunska. [Příliš rychlý vstup východní Evropy dnes vede k odporu západoevropských zemí, což vidíme ve volebních vítězstvích populistů]], v napětí ohledně principu volného pohybu osob a následkem toho i úmyslech [Davida] Camerona a [nizozemského ministra pro sociální věci a zaměstnanost Lodewijka] Asschera.

Realisté si jsou vědomi, že transformace, ke které musí dojít v zemích jako Ukrajina, Turecko a Srbsko, aby byly schopné splnit kritéria vstupu do EU, bude trvat desetiletí, ne-li celé generace. Brusel zároveň tyto země nechce rovnou odmítnout a má k tomu dobré důvody. Přišel proto čas vážně se zamyslet nad možností několika stupňů integrace, nad rozlišením mezi členstvím A a členstvím B, tedy alternativní verzí dvourychlostní Evropy, která vzhledem k euru existuje už dnes.

Možnost tento zapeklitý problém vyřešit však blokuje jisté tabu, jelikož několik ze zemí, které by mohly být členy kategorie A, po tom nijak netouží, zatímco jiné ambiciózní členské státy nedokáží splnit závazky s ním spojené. Pokud se však EU z geopolitických důvodů rozhodne pokračovat ve svém rozšiřování na východ, aniž by si přála ztratit podporu Západoevropanů, ukáže se takové rozlišení jako nezbytné. Pokud tuto nutnost budeme ignorovat, dosáhne možná EU až ke Kavkazu, vzápětí v ní ale dojde ke zhroucení.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma