Srbský premiér Ivica Dačić

Uprostřed brodu

Na začátku roku 2014 zahájí Bělehrad přístupové rozhovory s Evropskou unií. Cíl prosazovaný vládou zatím nemá ve společnosti jednoznačnou podporu. Jako nejsilnější by se ale nakonec mohl ukázat argument ekonomický.

Zveřejněno dne 7 listopadu 2013 v 17:07
Srbský premiér Ivica Dačić

Ve chvíli, kdy zdvořilá konverzace mezi stolovníky v jídelně oficiální vládní rezidence začíná váznout, dá jeden z mužů pokyn hudebníkům, bere si mikrofon a zazpívá několik písní romských folklorních písní. Zpěvákem není nikdo jiný než premiér Ivica Dačić. Tuto show předvádí svým hostům pravidelně od té doby, co svým hlasem loni doprovázel orchestr režiséra Emira Kusturici na bruselském fóru na podporu zahraničních investic v Srbsku.

A Ivica Dačić zpívat nepřestává, protože v zemi, která v lednu zahájí jednání o vstupu do Evropské unie, si delegace podávají dveře. Srbsko má před sebou překážkovou dráhu, protože každé další rozšiřování může být v zemích, které už členy Unie jsou, předmětem referenda. A v případě země s tak pošramocenou image, jakou má Srbsko, které si veřejnost patnáct let po skončení válek v bývalé Jugoslávii stále spojuje s válečnými zločiny v Bosně a Kosovu a s arogancí režimu Slobodana Miloševiče, hrozí, že to nebude pouhá formalita.

„Bělehrad dělal, co bylo v jeho silách“

„Slobovi“ dědicové, kteří se opět ujali svých záležitostí, dobře vědí, že musí otočit list. Premiér Dačić (47) byl na konci devadesátých let mluvčím Miloševičovy vlády. Přitom právě on udělal gesto a vydal se do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. Byl to také on, kdo jako první ve své zemi potřásl rukou bývalému kosovskému předáku Hashimu Thaçimu, svému protějšku v čele Kosova, které Srbsko neuznalo, ale s nímž je ochotno mluvit, aby si lépe proklesilo cestu do Evropské unie. Oba muži spolu podepsali v dubnu dohodu o normalizaci vztahů mezi Bělehradem a Prištinou. Její nejbolestivější část se týká odstranění paralelních struktur financovaných Bělehradem, který drží při životě srbskou menšinu v Kosovu, a zřízení společenství srbských okresů, jisté neoficiální autonomní správy uvnitř kosovských institucí.

Srbové, poprvé povzbuzeni Bělehradem, se tak [3. listopadu] vydali ke kosovským komunálním volbám. Navzdory incidentům, k nimž došlo ve volebních místnostech na severu země v [etnicky] rozdělené Kosovské Mitrovici, kde musely být volby přerušeny, je EU ochotna uznat, že Bělehrad sehrál svou úlohu. „Je jasné, že Bělehrad dělal, co bylo v jeho silách, aby byly volby dobře zorganizovány a volební účast dost vysoká,“ prohlásil švédský ministr zahraničních věcí Carl Bildt.

Newsletter v češtině

V Srbsku šla touha po Evropě ruku v ruce s potřebou Evropy, která si získala přízeň i v řadách někdejších nacionalistů jako vicepremiéra a současného předsedy SNS (Srbské pokrokové strany) Aleksandara Vučiće (43), který byl za Miloševiče také členem vlády. „Zhruba 70 % našich stoupenců je dnes proevropských,“ tvrdí, zatímco když se jeho strana protlačila v červnu 2012 v koalici s Dačičovými socialisty do čelá vlády, dosahovalo toto číslo podle jeho vlastních slov jen 50 %.

Každodenní dávka sedativ

Zbývá otázka, zda je tato proměna myšlení i srdeční záležitostí. Zákaz pochodu Gay Pride, který byl vydán minulý měsíc pod záminkou, že by ho mohli napadnou extremisté, poukazuje na meze pacifikace. „Nic se nevyřešilo, všechno se jen zmrazilo. Srbsko připomíná zemi, která dostává každý večer svou dávku sedativ,“ poznamenává s hořkostí jeden ze zakladatelů nezávislé tiskové agentury Beta Radomir Diklić.

Srbsko chce dnes ukázat, že má něco, co může Evropě nabídnout. A to něco je pracovní síla, nikoliv levná, jakou nabízejí Bulharsko a Rumunsko, ale vzdělaná, vyškolená na univerzitách, které jsou v Šanghaji poměrně slušně kotované. Ne náhodou otevřel Microsoft v srbském hlavním městě výzkumné středisko zaměstnávající 150 mladých vědců – brilantních matematiků, inženýrů a informatiků s doktorským titulem. Také americká firma Ball Packaging zde nedávno otevřela automatizovaný provoz na výrobu plechovek. Podnik, v jehož čele stojí mladý srbský inženýr, posílá miliony nápojů do Ruska, které se Srbskem uzavřelo dohodu o volném obchodu.

Využít „vysoce kvalifikované pracovní síly“ a v Bělehradě masivně investovat se rozhodla i norská telekomunikační firma Telenor. Vláda by si přála, aby Srbsko působilo jako moderní země,“ tvrdí Radomir Diklic. „Ale Bělehrad není Srbsko. Zbytek ekonomiky je zdevastovaný. Když továrna ukončí provoz, odcházejí také inženýři a po nich i učitelé. A školy ztrácejí na kvalitě.“

Kosovo

Mír s Bělehradem: pro mafii trn v patě

„Urovnání situace mezi srbskými částmi Kosova a kosovskou vládou vadí především mafii,“ píše komentátor Matyáš Zrno na stránkách Lidových novin s tím, že si organizovaný zločin „udělal ze severního Kosova eldorádo bez zákonů, kde získává obrovské zisky z pašování zboží mezi Srbskem a Kosovem“.

Pašeráci, kteří se rekrutují z řad srbských ultranacionalistů, využívají možnosti dopravovat zboží ze Srbska do srbských částí Kosova bez DPH a přeprodávají ho na kosovském trhu, vysvětluje Zrno, podle něhož se

sever Kosova stal místem, kde se patriotismus stal (jako i všude jinde nejen na Balkáně) zástěrkou pro ekonomické zájmy organizovaného zločinu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma