Je to už rok, co zemřel Václav Havel. Jeho náhlý odchod vyvolával otázky, jak bude česká společnost vypadat bez něj. Je zatím příliš brzy na odpověď, nyní se však jeho autorita dostala pod soustředěnou palbu. A i díky tomu víme, že Havlovu „kompasovou“ autoritu stále potřebujeme.
Bourání respektu
Během posledních týdnů pronesl Václav Klaus dva výroky, které útočí na Václava Havla a jeho odkaz. Během setkání se slovenským prezidentem Ivanem Gašparovičem prohlásil, že rozdělení Československa více prospělo sousedům: „Na Slovensku nebyla politika nikdy rozbita (...). Útoky takzvané nepolitické politiky poškodily Českou republiku neskonale více.“ A ještě dodal, že u nás kvůli tomu došlo „ke zbourání respektu k jakýmkoli autoritám“.
Je dobré slyšet, že politici, kteří chtějí rozhodovat autoritativně, to nemají v Česku snadné. A je třeba za to poděkovat právě Václavu Havlovi, kterého Klaus už tradičně označuje za autora „nepolitické politiky“.
Druhým útokem je reakce Václava Klause na knihu jeho dlouholetého sekretáře Petra Hájka. Ten se tentokrát zaměřil na zkoumání činnosti Antikrista mezi námi a píše, že Havel byl „aktivním nástrojem sil lži a nenávisti“ a „ve své misi byl úspěšný“. Klaus prohlásil, že „autorovu kritiku historické role Václava Havla“ v podstatě „sdílí“ (...).
Když si prezident Klaus stěžuje, že se tu bortí respekt k autoritám, proč tak činí on sám? Vždyť kolik autorit (...) tu máme? Sám Klaus vzdal Havlovi nad rakví hold jako „velké osobnosti našich moderních dějin“, která se zasloužila o naši „svobodu a materiální i duchovní prosperitu“. Co se tedy za ten rok změnilo?
Celý článek čtěte na stránkách týdeníku Respekt (placený přístup), ZDE.