Fanoušci oslavují vítězství Bayernu Mnichov v Lize mistrů. Londýn, 25. května 2013

Vítěz bere vše... ale ne všude

Během současné krize vyplývá najevo, že někomu se daří ji překonávat lépe než ostatním a využívat při tom pravidla ve svůj prospěch. Podle rumunského komentátora se Evropa musí tomuto přístupu postavit a čelit výzvám, které stojí před jejím průmyslem.

Zveřejněno dne 4 června 2013 v 14:10
Fanoušci oslavují vítězství Bayernu Mnichov v Lize mistrů. Londýn, 25. května 2013

Manchester United, FC Barcelona, Real Madrid, Bayern Mnichov, Borussia Dortmund. Všechny tyto fotbalové kluby vykazují obrovské zisky a mohou si dovolit vyplácet svým hráčům platy ve výši několika milionů eur ročně. Částky za přestup některých fotbalistů dosahují desítek milionů eur, což vede ke koncentraci „hodnot“ do několika málo klubů.
Právě z tohoto důvodu byla vytvořena Liga mistrů, soutěž bohatých klubů. Podle ekonomické teorie aglomerace, výnosů z rozsahu a informační asymetrie, se vytvořila nerovnováha mezi několika evropskými kluby a zbytkem. Tato nerovnováha se každým dnem prohlubuje.

Evropská liga je druhou nejvyšší evropskou soutěží, do níž mají přístup chudší kluby, někdy dokonce i ty rumunské. Zároveň se stále více klubů propadá do dluhů.
Tyto příklady z hospodářského modelu politického prostředí jsem použil proto, abych vykreslil fenomény, které jsou v poslední době velice aktuální: eroze střední třídy, prohlubování nerovností a především privilegované postavení finančního sektoru.

Vysvětluje se to pádivou globalizací (která favorizuje ekonomické aktivity v zemích s levnou pracovní sílou), rozvojem nových informačních technologií a veřejných politik – jako deregulace finančních trhů – které na jedné straně přecenily schopnost jednotlivců přizpůsobovat se rychlým změnám trhu práce, a na druhé straně podcenily roli průmyslu jakožto nositele technologického pokroku.

Zjednodušující dichotomie

Současná hospodářská krize opět poukazuje nejen na potřebu odpovídající regulace a dohledu nad finančními trhy, ale také na nutnost reformy tohoto typu ekonomiky, který příliš sází na neomylnost trhu a přehlíží sociální aspekty a spravedlnost. Na pozadí krize ve Spojených státech a Evropě se odehrává bouřlivá veřejná debata kolem role státu v hospodářství, přičemž jednotlivé strany se drží svých klasických postojů. Pravice požaduje méně státu a méně veřejných výdajů (spolu se snížením daní), mottem levice je potřeba veřejných statků a spravedlnost. Často jde o velice zjednodušující dichotomii.

Newsletter v češtině

V Evropě vykazují skandinávské země poměrně nízké veřejné zadlužení a deficit státního rozpočtu, i když jsou jejich veřejné výdaje poměrně vysoké. Přitom korupce a snaha o dobývání renty (rent-seeking) představují poměrně vzácné fenomény a není žádnou náhodou, že tyto státy vynikají rovněž z hlediska institucionální stability. Jedním z důsledků této situace je skutečnost, že syndrom „The winner takes it all“ [vítěz bere vše], tu tolik neplatí. Ti, kdo volají po zániku sociálního státu, nechápou, že moderní stát je neoddělitelný od své sociální dimenze a že se ve snaze vyřešit výzvy 21. století nemůžeme vrátit ke kapitalismu 19. století.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve svém projevu v Evropském parlamentu, v němž vyzval k vytvoření bankovní unie a federace členských států (jako etapy záchrany eura), vyzvedl tuto zkušenost jako model pro Evropu. Ale je také pravda, že rozvinuté země musí reformovat své sociální systémy, přizpůsobit veřejné služby dostupným zdrojům a snažit se o funkčnější veřejnou správu.

Největší výzva EU

Co si myslet o společnosti, v níž většina občanů s nízkými a středně vysokými příjmy platí daně a odvody, zatímco lidé s vysokými příjmy jsou zvyklí využívat všemožné mezery v zákonech? Největší výzva pro Evropskou unii bude spočívat ve sladění institucionální struktury, která chrání sociální soudržnost a sociální kapitál, s opatřeními, která podpoří podnikání, oživení průmyslu a vzdělávání. V průsečíku těchto tužeb nalezneme aspekty spojené s etikou, rovností šancí občanů a solidaritou.

Ve Spojených státech vyšla v rámci boje proti terorismu na světlo řada praktik na hranici zákona, či dokonce za jeho hranou, ze strany bank a majetných občanů. Tento velký etický problém ovšem nelze vyřešit pouhým odhalením neplatičů daní. Dnes se hovoří o nové průmyslové revoluci. Ale může vůbec vést v Evropě ke zvýšení produktivity? Problém je totiž v tom, že taková potenciální revoluce by byla jen výsadou industrializovaného Západu.

„The Winner takes it all,“ jakožto jednostranné vnímání reality je v přímém rozporu s fungováním moderních ekonomik, jelikož přerozdělování (fiskální transfery) chrání sociální soudržnost, vyrovnává příležitosti a napomáhá zmírňovat některé regionální disparity. Naděje pramení ze skutečnosti, že přijímání zodpovědnosti ze strany jednotlivců a skromnější životní styl nejsou v rozporu s koncepty jako solidarita, rovnost příležitostí, spravedlnost, le fair-play, atd.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma