Vyberte si jazyk
Ač spolu kauzy nijak nesouvisí, případy vydírání, kterým dnes čelí řada politiků a institucí, by mohly ochromit politický systém, vést ke zhroucení institucí a tím pádem i ke konci stávajícího demokratického modelu. Od krále dolů lze stěží najít státníka, který by nebyl nějakým způsobem vydíratelný. Neexistuje žádná významnější politická strana, které by něco podobného nehrozilo.
Vydírání zetě krále Juana Carlose Iñaki Urdangarina čím dál silněji doléhá i na jeho manželku, infantku Cristinu a celou královskou rodinu. Při zatím posledním stání Urdangarinův obchodní partner Diego Torres začal spekulovat o přímém zapojení do skandálu krále, jedné panovníkovy blízké přítelkyně i prince Felipa.
Ani ve vládě to není lepší. Mariano Rajoy zastávající dvojí funkci předsedy vlády a předsedy Lidové strany (PP) nijak nepřispěl k vysvětlení skutečnosti, že Luís Bárcenas byl zaměstnancem strany i více než dva roky poté, co se vzdal funkce senátora kvůli „kauze Gürtel“ [korupční aféra představitelů PP a podnikatelů kolem zadávání veřejných zakázek]. Nikdo neví a není schopen odpovědět na to, proč se takto v rukavičkách zachází s někým, kdo se více než 20 let staral o finance PP a odklonil minimálně 22 milionů eur do Švýcarska.
Za rozhořčenými lidmi stojí občanská hnutí
Španělé se dnes jako v nějakém románu na pokračování z 19. století vydávají každý den k novinovým stánkům či na internet, aby se dozvěděli o dalším vývoji kauz, kvůli nimž Španělsko vypadá jako jedna obří korupční stoka. Toto téma je takřka povinným předmětem konverzace v kancelářích, továrnách i barech. A občané jsou tím tak nasáklí, že se nespokojenost začíná vymykat kontrole.
Odhalení detektivních agentur, které sledovaly obchodní záležitosti i osobní život řady vysoce postavených politiků ohrožuje politickou stabilitu Katalánska. Je jasné, že motivem této zakázky, jejíž zadavatel je zatím neznámý, je vydírání. V nejbližších týdnech by mohla padnout obvinění z korupce v případě několika politiků, kteří patřili k těm nejaktivnějším.
Těžko najít konstelaci, kdy se v konjunkci nachází tolik hvězd jako ve [španělské státní] žumpě. Vztek narůstá, sociální sítě vřou a občanská hnutí rozhořčených začínají zaznamenávat první vítězství nad parlamentem. Pokud se tato konjunkce udrží, pokud bude [infantka Cristina předvolána k výpovědi] (3391621) v korupční kauze vévody z Palmy a pokud v soudní síni zazní jména vysokých představitelů PP včetně samotného premiéra, bude postavení vlády neudržitelné.
Bezmocný premiér Rajoy jen přihlíží
Vlna vydírání přitom nevyvolává žádné reakce. Bývalému pokladníkovi Lidové strany Luisi Bárcenasovi se zatím daří obratně manipulovat se svými diáři a dokumenty. Nejenže se Mariano Rajoy nemá k tomu, aby proti němu podnikl právní kroky, ale ani se neodváží vyslovit jeho jméno. Přistoupit na vydírání svědčí o slabém postavení premiéra.
K tomuto bezútěšnému pohledu je třeba ještě přidat systémovou krizi [Španělské konfederace zaměstnavatelských organizací] CEOE. Její bývalý předseda [Gerardo Díaz Ferrán] se nachází ve vazbě a čelí obvinění z korupčního jednání. Jeho nástupce [Joan Rossell] se chová jako pyroman, když zpochybňuje oficiální data o nezaměstnanosti a napadá a uráží stovky tisíc zaměstnanců veřejného sektoru. A jeho místopředseda [Arturo Fernández] bude muset zase odstoupit až dojde k posunu v jeho kauze kolem neplacení odvodů na sociální pojištění a zaměstnávání načerno.
K neustálým obavám o zdraví španělského krále, jeho věku a neodkladným povinnostem vyplývajícím z jeho funkce se přidává obava, zda předání moci v rámci dědičné instituce proběhne hladce.
Státní struktura má na bedrech doslova vše. Pokud se zbortí zevnitř, bude velice těžké udržet základy, na nichž stojí. Ale riziko destabilizace nesmí zabránit poznání pravdy. Tentokrát nejsou občané s to odpouštět ani zapomínat.
Analýza
Voliči jsou obětí systému
Filozof španělského práva Jorge Urdánoz Ganuza nemá o původu korupce v řadách španělských politických představitelů žádných pochyb. Na vině je bipartitní systém, jemuž kralují Lidová strana (PP, pravice) a Socialistická strana (PSOE), které prakticky nemají konkurenci, píše Ganuza v El País.
Politická krize „převládla nad krizí hospodářskou […] Zdržela tak aplikaci vhodného řešení ekonomické krize a přispěla k jejímu prohloubení,“ píše deník La Vanguardia, podle nějž
je tato politická krize krizí právního státu s fatálními důsledky. Za prvé nejsou respektovány zákony a rozhodnutí soudu a za druhé jsou instituce čím dál méně důvěryhodné, a tím i méně efektivní.
