Vyberte si jazyk
„Jaké má Evropa telefonní číslo?,“ zeptal se jednou Henri Kissinger. Pak to ale ještě musí někdo na druhém konci zvednout. Když právě před rokem vypukla válka mezi Gruzií a Ruskem, v Bruselu už měli diplomaté a političtí zmocněnci volno. Až smysl pro osobní angažovanost prezidenta Nicolase Sarkozyho dovedl Evropu k tomu, aby zasáhla do konfliktu, který se odehrával u jejích dveří. V roce 2007 zase uprostřed letního odpočinku zaskočil evropské soukolí začátek krize v sektoru sub-prime. Letos to vypadá, že se mocenské vakuum ještě protáhne. Dokud se Evropský parlament nevyjádří k opětovné kandidatuře Josého Manuela Barrosy na post šéfa Evropské komise, zůstane tento orgán bez skutečného vedení, a každý si musí počkat na svou budoucnost. Dokud se Irsko nevyjádří k Lisabonské smlouvě (druhé kolo referenda je plánováno na 2. října), nebude moci být uveden do funkce ani předseda Evropské rady, ani evropský „ministr“ zahraničních věcí, jejichž jmenování se řídí smlouvou. A dokud si Němci 27. září nezvolí barvu své budoucí vlády, nebudou moci členské státy učinit žádné důležité rozhodnutí. Srpen 2007 a 2008 ukázaly, že chod světa se během letního odpočinku nejvyšších politických představitelů nezastaví. Evropa stále nemá ono jedno telefonní číslo, kam by se dalo zavolat. A přitom telefonátů, na které by měla odpovědět, je spousta.
