Vyberte si jazyk
Gesto, které nemá obdoby. Z iniciativy The Guardian „se 56 novin a časopisů ze 45 zemí zapojilo do nevídané iniciativy a rozhodlo se promluvit jednohlasně prostřednictvím jediného úvodníku“. „Děláme to proto, že lidstvo je konfrontováno s krajně naléhavou situací,“ píše se v textu. „Politici, kteří se scházejí v Kodani, mají možnost ovlivnit, jak bude Historie soudit tuto generaci.“ Nic ale není tak nejistého, jako globální dohoda o snižování emisí CO2 mezi 192 zastoupenými zeměmi. A jak upozorňuje ředitel Goddardova ústavu vesmírných studií NASA James Hansen v The Guardian, bude v tomto případě dohoda tak nedokonalá, že by bylo lepší začít znovu od nuly. „Pokud skončíme s něčím takovým, jako je Kjóto, budou lidé trávit léta ve snaze zjistit, co to vlastně znamená.“ Podle Hansena lze globální oteplování přirovnat k nacismu či otroctví: „je to typ otázek, u kterých nelze přistoupit na kompromis“.
Jsou tu dva možné scénáře, domnívá se Polityka. Černý scénář Američana Bruce Buena de Mesquita, popsaný v The Predictioners Game, se zakládá na teorii her, kdy země usilují jen o svůj vlastní prospěch a mají čím dál menší tendenci se domluvit. Druhý scénář, navržený nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Elinorem Ostromemve zprávě pro Světovou banku, sází na místní iniciativy a spolupráci mezi městy a světovými regiony a na kombinaci vysoké životní úrovně, ochrany životního prostředí a nízkých emisí CO2.
Kontrolor emisí
Dohodu bude každopádně velice složité aplikovat. Jak poznamenáváv listu Focus švédský novinář Martin Ådahl, Kjótský protokol, který vyvíjí na státy větší tlak než dokument, o němž se jedná v Kodani, „signatáři neaplikují“. Například „Kanada, která přislíbila snížit do roku 2012 emise o 6 %, je o 28 % zvýšila.“„Jak postihovat země, které nerespektují své závazky snižovat emise,“ ptá se rovněž La Libération. „Je potřeba zavést světovou klimatickou policii“ pověřenou kontrolou plnění závazků. Celý problém spočívá podle francouzského deníku ve vytvoření patřičné „superstruktury“. „Soukromé společnosti? Instituce OSN? Anglosasové bojují za to, aby se úkolu zhostila Světová banka. Jiní upřednostňují Světový fond na ochranu přírody.“ „Mohl by vzniknout ICF neboli International Carbon Fund [Mezinárodní fond CO2],“ odpovídá Ådahl ve Fokusu. Instituce založená po vzoru Brettonwoodského ekonomického systému by měla za úkol „kontrolovat emise, dohlížet na regionální trhy a vytvořit systém sankcí podle pravidel volného trhu Světové obchodní organizace.“ Každopádně je podle švédského novináře „potřeba odsunout diplomaty a přivést ekonomy. Diplomaté přemýšlejí jen nad čárkami a přídavnými jmény a málokdy kreslí grafy a křivky. Nechme politiky stanovit rámec a ekonomy dělat svou práci.“
Klimatologové vyzývají k debatě
K pochybám o tom, co kodaňský summit může změnit, se přidává stále silnější kritika samotné myšlenky globálního oteplování. Holandský list NRC Handelsbladuveřejnil obsáhlou kritiku spisovatele Leona de Wintera namířenou proti „spasitelské myšlence, že se lidstvo musí chránit samo před sebou“. „Teplota planety už od roku 1998 neroste,“ argumentuje Winter, přičemž odkazuje na údaje, které kriticky napadá většina vědců. „Předtím, než se zavážeme k drastickému omezení volného pohybu osob a zboží, musíme znát realitu oteplování [...] tato realita ale jak se zdá ohrožuje osoby a organizace [...], které mají zájem na minimalizaci Climategate,“ domnívá se Winter. Odkazuje přitom na polemiku, která se rozvinula kolem dvou e-mailů, z nichž vyplývá, že jeden vědecký tým záměrně vyloučil informace popírající tezi globálního oteplování.
Winter radí nesoustřeďovat se na CO2, a zajímat se místo toho o „jiné skleníkové plyny [...], regulační efekt mraků [...], skvrny na Slunci, oceánské proudy a o výkyvy zemské osy. Jinými slovy celý soubor velice komplexních faktorů, který je téměř nemožné zahrnout do jednoho informačního modelu.“ Tuto myšlenku sdílí i dánský klimatolog Bjørn Lomborg. „Koncentrace na otázku, jak velký objem uhlíku bychom se měli pokoušet snížit prostřednictvím daní, místo abychom řešili, jak toho technologicky dosáhnout, je zapřaháním koně za vůz,“ píše statistik v Hospodářských novinách. Lepší by podle něj byla investice do výzkumu alternativních zdrojů energie. Kodaňský summit by se měl tedy zaměřit na dvě věci: a) vybudovat vedení, které by přenášelo solární a větrnou energii z oblastí s nejintenzivnějším slunečním zářením a nejprudším větrem do oblastí, kde žije nejvíce lidí, b) vymyslet systém skladování, aby měl svět energii i ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.
