Vyberte si jazyk
Světové obchodní a měnové nerovnováhy nadále zvyšují napětí mezi velkými ekonomickými zónami i zeměmi jednotlivých regionů. Během posledního summitu G20 se překážky, stojící v cestě společnému řešení, staly jen více zřetelnými. Je jistě pravda, že americko-čínské přetahování skončí příměřím: americký obchodní řetězec Wal-Mart potřebuje továrny v Šanghaji stejně, jako Peking potřebuje Wall Street.
Tváří v tvář velkému smlouvání se Evropa jeví jako nemohoucí, pasivní, rozdělená a odsunutá na okraj všeho dění. Ve světových měnových hádkách má euro vyrovnávací a proměnnou funkci. Po řecké krizi na jihu, se eurozóna znovu ocitá pod tlakem, tentokrát na severu, v Irsku. Riziko možného útoku finančních trhů na jednu z velkých ekonomik evropského jihu, možná i na Francii, se též stává zřetelnějším. Zatímco Evropská unie se jeví jako neschopná vyvinou skutečnou společnou strategii, vize multipolární Evropy nahrazuje dosavadní naději na Evropu spojenou.
Britský pól se vstupu do eurozóny zdržel a nyní si zachovává svůj manévrovací prostor. Spojené království se tak od kontinentu neustále vzdaluje. Pokles libry a spojení se zeměmi Britského společenství a s Dálným východem jí pomohou stimulovat průmysl, možná i hrát roli letadlové lodi nových ekonomik v Evropě.
Německo se obrací na východ
Uprostřed eurozóny tak nyní centrální místo zaujímá Německo a svůj pohled upíná na východ. Náš soused se tak znovu dostal do centra své historické zóny vlivu. Sovětská hrozba a Berlínská zeď jej přitáhly blíže k západu, nyní se však Německo znovu otáčí ke svým východoevropským sousedům i dále na východ. Se svým průmyslem neustále pohlcuje části trhů jiných evropských zemí: jehož přebytky představují deficity jeho sousedů. Východoevropské země jsou jeho průmyslovými dílnami, Rusko jeho surovinovým a energetickým rezervoárem, Čína a Dálný východ zákazníky pro německé zboží.
Jižní Evropa se naopak propadá do neznáma. Španělsko se po prasknutí realitní bubliny řítí do pekel, zatímco italský průmysl je bezmocný v pasti mezi útoky německých výrobců a konkurencí nových ekonomik. Zůstává jenom černá ekonomika… Co se týče Francie, chybí jí koherentní strategie. Politika úsporných opatření ničí její ekonomický model založený na spotřebě. Co se týče průmyslu, v oblasti spotřebního zboží francouzské firmy bitvu s novými ekonomikami prohrály. Investiční celky jsou vystaveny opakovaným útokům německého průmyslu. V tomto smyslu je ztráta trhu rychlovlaků Eurostar francouzské firmy Alstom vůči německému Siemensu více než symbolická. Ve skutečnosti je pro Francii Německo větším problémem, než Čína.
Evropa je proto v současné době méně jednotná, než kdy jindy. Zatímco společná měna dávala jistou naději na to, že se jednotlivé ekonomiky časem více stmelí, rozdíly nakonec vítězí. Každá země se specializuje odlišným způsobem. Dalo se to předvídat. Stačilo vzpomenout na teorii komparativních výhod. Specializace jednotlivých zemí se v měnové unii zdála normální. Co však stoupenci jednotné měny nebrali v úvahu, byl nedostatek spolupráce, strategický oportunismus a křehkost solidárních vazeb. V posledku mají od zavedení eura hlavní slovo národní zájmy.
Federalismus by posílil společnou měnu
Na zpětný chod je pozdě. Desetiletí fiskálních, rozpočtových, sociálních, mzdových, průmyslových a inovačních rozdílů nechaly na ekonomických modelech všech zemí nesmazatelné stopy. Odmítnutí federalizmu činí měnovou unii stále více zranitelnou. Země jižní Evropy jsou spolu s Francií konfrontovány s nadhodnocením evropské měny. Není tomu tak pouze ve vztahu k rozvojovým zemím. V případě nemalého počtu zemí jde též o vážný problém neschopnosti konkurovat Německu.
Při bližším pohledu se přesvědčíme, že je zde přítomna podstatná část mechanismů, které vyvolaly krizi Evropského měnového systému (EMS) v letech 1992-1993. Pod útokem finančních trhů se Itálie a Španělsko rozhodly devalvovat a britská libra byla vyloučena ze EMS. Za několik měsíců se veškeré měnové parity přizpůsobily. Marka tím byla v podstatě revalvována.
Dnešní kontext je bezesporu jiný. Libra si zachovala svou volnost a eurem nabízí lepší možnost problémům čelit. Žádná devalvace, ani žádný jiný mechanismus však oslabeným zemím nepomůže rychle najít rovnováhu a stát se znovu konkurenceschopnými. Nic též nebrání Německu, aby samo revalvovalo. Což pro něj představuje takřka fantastickou příležitost.
